Nože - Nůž - Recenze Enzo Trapper - Kit

Enzo Trapper - každodenní pomocník jednoduchých tvarů se skvělým pracovním výkonem.

V dnešní záplavě nabídek nožů spousty firem a nožířů, kdy má zákazník na výběr neuvěřitelné množství tvarů, mnohdy hrozivého, ale o to méně praktického vzezření mě upoutala jednoduchost finských nožů EnZo. Nekomplikované a ladné tvary, nízká váha a už od pohledu vysoká výkonnost těchto nožů je předurčuje ke každodennímu použití v nejširší možné škále pracovního nasazení.

Z nabídky nožů EnZo mě zaujal model Trapper. Je to nůž, který se nabízí v několika provedeních. Na výběr jsou tři typy výbrusů, plochý, skandinávský s fasetkou a skandinávský bez fasetky. Posledně jmenovaný výbrus musí být úžasný při práci se dřevem a vůbec při většině prací v terénu, ale já jsem chtěl čepel co nejuniverzálnější, zvolil jsem tedy plochý výbrus. Obecně mám raději uhlíkovku kvůli snadnosti broušení, dobrému držení ostří a skvělé řezivosti, ale čepel s plochým výbrusem se vyrábí jen z D2, na rozdíl od skandinávských výbrusů, které výrobce nabízí i z uhlíkové nástrojovky O1.

Další hlavolam je pro zájemce připraven při výběru střenek, k dispozici je nepřeberné množství všech možných druhů dřeva, přírodního i stabilizovaného, dále micarta barvy slonové kosti, černá a zelená. Mám rád přírodní materiály, volba padla na olivu, líbí se mi na pohled a je přirozeně trvanlivá, dřevo je mastné a má pěknou kresbu.

Teď už zbývá jen nožík složit a je třeba říct, že je to velmi jednoduché. Nejsem nijak manuálně zručný a nedělalo mi to žádné výraznější potíže. V krabici po vybalení najdeme čepel, střenky podlepené fíbrem, sadu šroubků k upevnění střenek a nakonec pěkně provedené jednoduché toulcové kožené pouzdro. Ke kompletaci nože není třeba téměř žádného vybavení, stačí šroubovák, lepidlo, nejlépe kvalitní epoxid, šmirglpapír na dohlazení střenek a pilník na železo nebo něco podobného k obroušení hlaviček šroubů. Potom je třeba střenky něčím napustit, volíme-li přírodní dřevo. Já jsem hlavičky šroubků obrousil hrubým brusným kamenem za třicet korun od pana Hu (rozuměj asijské tržiště), střenky doladil jemným šmirglem a napustil za tepla lněným olejem. Kdo chce přidat luxusní hedvábný lesk, zaleští na kotouči karnaubský vosk nebo podobný prostředek k finální úpravě a nůž získá ještě více na kráse. Jen je třeba si dát při utahování šroubků pozor, moc jsem zabral a hlavičku jsem prostě ukroutil.

Takže nůž máme hotový a podíváme se, jak se osvědčí při práci. Lehoučká finka s odlehčeným full tangem se moc příjemně drží v ruce a to i v té mojí, nadprůměrně velké. Ergonomicky tvarovaná rukojeť padne do ruky jak ulitá a a na rozdíl od klasických finek skýtá výstupek na rikasu jakous takous ochranu proti sklouznutí ruky na čepel, ikdyž hovořit přímo o záštitě by byla velká nadsázka. Jak klasický tak reverzní úchop je velmi pohodlný a jistý a poskytuje ruce bezpečí při práci s nožem.

Někteří z nás budou možná mít docela zajímavý problém. Před Trapperem jsem hodně míval v ruce nože Ontario Rat, které patří mezi moje nejoblíbenější a malý RAT 3 mám prakticky pořád u sebe. Protože jsou všechny RATky vybaveny poměrně velkými choily, patří úchop za ně za chvíli mezi celkem automatické prvky práce s nožem. A protože Trapper je přes určité odlišnosti v podstatě echt finka, kde je rikaso v téměř jen naznačené a ostří tak začíná hned za rukojetí, může vás podobný automatický úchop nože stát nepříjemné pořezání prstu.

Práce sama je s Trapperem zábavou. Plochý výbrus a nepřehnaná tloušťka čepele 3.6 mm dává noži vynikající řezné vlastnosti, přitom je tloušťka dostačující k tomu, aby byl nůž odolný a snesl i nějaké to prasení v terénu. Trochu jsem se bál ocele D2, jak jsem řekl, mám raději klasické uhlíkovky. Ale ukazuje se, že u D2 možná ještě více než u jiných ocelí záleží na jejím tepelném zpracování. O oceli D2 se říká, že je křehká, ale při práci s Trapperem ten dojem nevzniká. Malým nožíkem se dá dobře štípat přes buchar aniž by to noži jakkoliv uškodilo. Ostří je hodně trvanlivé a nedochází k jeho vydrolování a vyštipování ani při rázových úderech ostřím. Zatím všechny nože z D2, které jsem měl v ruce, měly tendenci pokrývat se patinou a při nevhodném zacházení rezavět. Nic z toho jsem nepozoroval u Trappera. D2 se ale nezapře při držení ostří, to je vynikající. Při broušení se ocel mnohem více "brání", než uhlíkovky a výsledek jejich jedovatosti nedosáhne, ale díky vysokému obsahu karbidů řeže ocel skvěle.

Při porovnání s ekvivalentními noži podobné velikosti a určení je EnZo Trapper lehčí a pohodlnější při práci než Fallkniven F1 i Ontario RAT-3. Švédská F1 je hendikepována mnohem silnější čepelí, která sice hodně snese, ale některé materiály při řezání rozlamuje. RAT-3 řeže výborně, ale pokud jde o subjektivní dojem, Trapper řeže ještě o něco lépe, RAT-3 se ale lépe brousí, ikdyž trvanlivost jeho ostří není tak skvělá, jako u Trappera.

Mám-li udělat nějaké shrnutí na závěr, musím říct, že s Trapperem jsem maximálně spokojený. Je to vynikající, precizně zpracovaný nůž, lehký, výkonný a odolný. Komu příliš nesedne klasické nošení nože kolmo na opasku, může si nechat udělat pouzdro na vodorovné nošení buď z kůže nebo z kydexu, já to mám určitě v plánu stejně jako jsem to řešil u mého dalšího oblíbence, většího Fallknivenu S1. EnZo Trapper je v každém případě univerzální výborný nůž do domácnosti i do terénu a při jeho používání nás zahřeje i pocit, že jsme při jeho vzniku také odvedli kus práce a dali mu konečnou podobu.

Doplnění:
Krátce po dopsání tohohle článku jsem odjel na téměř měsíc do Izraele, kde jsem se pohyboval jako fotoreportér v nejrůznějších částech této krásné země. Trávil jsem hodně v času v terénu, polopouštní a pouštní krajina v okolí Gazy, divoká krása téměř pustých Golanských výšin a horko Judské pouště a vyprahlých hor Západního břehu Jordánu byly prověrkou našich sil a schopností. Když jsem přemýšlel, jaký pevný nůž vezmu sebou, volba padla právě na Enzo Trapper. Kromě robustnosti, odolnosti a výborných pracovních vlastností jsem vzal v úvahu i jeho naprosto neagresivní vzhled a relativně krátkou délku čepele, což bylo prozíravé vzhledem k množství kontrol, které jsme hlavně v Palestině na checkpointech absolvovali. Nesmlouvaví izraelští vojáci byli vždy naprosto korektní, slušní a občas i komunikativní. Byli při kontrolách vždy důkladní a nůž, který nikdy neunikl jejich pozornosti, byl vždy předmětem dlouhých debat. Naštěstí mi ho nikdo z vojáků nezabavil a vysvětlení, že budeme trávit hodně času v pustině vždy obstálo. Jsem přesvědčen, že velkou roli hrál vždy i vyloženě "pracovní kukuč" Trappera .

Pokud jde o použití samotné, nůž nikdy nezklamal a vždy mi byl dobrým pomocníkem. Přípravu dříví na oheň, jídla, otvírání konzerv ba i různé dloubání do kamenů a skal a jiné prasárny přestál bez úhony. Neublížila mu ani slaná voda Středozemního moře u Aškelonu, Tel Avivu, Akko a Haify, což mě překvapilo, protože D2 není echt nerezovka a v agresivním prostředí chytává lišku poměrně ochotně.

Trapper měl moje sympatie už před cestou, ale po návratu z Izraele se stal jedním z mých nejoblíbenějších nožů až zase vyrazím, mám naprosto jasno v tom, který nůž vezmu do báglu.

Popisky foto
Foto 1: shora: CRKT Kilbuck od aljašského návrháře Russe Kommera je praktický nožík z oceli 4116, použitá ocel se dobře brousí, obstojně drží ostří a je vysoce korozivzdorná, jemný dutý výbrus však nůž limituje a nehodí se pro hrubší práce. Pod Trapperem ležící RAT - 3 je vynikající všestranný nůž, který se skvěle brousí a výborně se s ním pracuje, Trapper však řeže přece jen o něco lépe. Poslední nůž, starší a již nevyráběný CRKT Polkowski-Kasper má nejbezpečnější držení a je prakticky nezničitelný, ocel AUS 6 vůbec není špatná, je houževnatá a dobře se brousí a držení ostří také není špatné, ale příliš masivní záštita často překáží při práci a použitý šavlový výbrus je sice odolný, ale neřeže tak dobře, jako ploché výbrusy RAT-3 a Trappera nebo dutý výbrus Kilbucka.



Foto2: Trapper se dodává s jednoduchým, ale pečlivě zpracovaným a kvalitním pouzdrem.



Foto4: Trapper a RAT-3 jsou vynikající nože a velice vyrovnaní soupeři, ve své kategorii patří mezi špičku současné produkce.



Foto5 - Izrael, pohled do Libanonu z nevyšší hory Izraele Mt. Hermon v Golanských výšinách. Terén, ve kterém se bez pořádného nářadí neobejdete.

Dobrin Stojčev