Nože - Nůž - Recenze ESEE 6 vs Browning Backcountry Knife - je libo uhlíkového drsňáka či nerezového elegána?

ESEE 6 vs Browning Backcountry Knife - je libo uhlíkového drsňáka či nerezového elegána?

Nože ESEE, prakticky totožné s dřívější řadou RAT Cuttlery, netřeba dlouze představovat, vydobyly si silné renomé a ESEE 6 či jeho totožný bráška s jiným jménem RC6 není výjimkou. Oblibě se těšil i předchůdce obou nožů vzešlý z kooperace Jeffa Randalla a Ontario Knife Company, pádný a pracovitý model RAT 7.


Oba nože patří ve své kategorii mezi ty povedené, i když jsou tak odlišné tvarem i materiály.

Naproti tomu poměrně nový model Browning Backcountry Knife není v nabídce firmy příliš dlouho a stejně jako řada dalších modelů od Browningu (vzpomeňme třeba oblíbený obří Crowell-Barker Competition) zaujme jak vzhledem, tak precizním zpracováním a použitím kvalitních materiálů. Při pohledu na oba nože nás napadne, že jde sice o modely určené pro prakticky stejnou práci, ale oba jsou velmi odlišné, pokud jde o volbu materiálů a stavbu nože. Zatímco ESEE 6 je poněkud "obhrouble" se tvářící pracant vypadající jak kuchyňák po steroidové kůře, Browning Backcountry je na první pohled elegán ladných křivek s oku lahodící vizáží. Zastavme se u konstrukce obou nožů a u volby materiálu čepele i rukojeti. U ESEE 6 volil výrobce osvědčenou a oblíbenou uhlíkovou ocel 1095. Tato jednoduchá, vývojově hodně stará ocel má řadu výhod, velmi dobře drží ostří, snadno se obrábí a brousí a ostří se dá vyladit bez problémů do hodně jedovaté formy. Sklony k rezavění u čepelí z 1095 lze eliminovat kvalitní údržbou v podobě ponechání mastnoty na čepeli a ochranou před vlhkostí, odměnou uživateli bývá časem se tvořící patina, která čepel pak sama před rzí chrání. Druhou cestou ochrany je pak kvalitní povlak na čepeli a u ESEE Cutlery se vydali právě touhle cestou. Pod názvem "Black Powder Coat" se skrývá velmi kvalitní povlak z epoxydové pryskyřice, který se ukázal být velmi trvanlivým, a to nejen na nožích ESEE a RC, ale už i na jejich předchůdcích Ontario-RAT. (Mluvíme o čepelích chráněných epoxidovými pryskyřicemi, o modelech pokrytých fosfátováním to u Ontario-RAT nebyla žádná sláva). Čepel samotná je typu drop point s plochým výbrusem a výrazným choilem usnadňujícím úchop při jemné práci. Tloušťka čepele je v nejširším místě pět milimetrů a ke špičce se plynule snižuje. Délka čepele je 16,5 centimetru včetně rikasa.


Při jemných pracech slouží u ESEE 6 k úchopu tradiční choil.

Rukojeť ESEE 6 je jako u všech nožů výrobce z micarty a k full tang stopce ji připevňují tři šrouby. Střenky z micarty jsou podložené fíbrem a jsou snímatelné. Nože ESEE 6 se vyrábějí ve Spojených státech. U Browningů volili pro model Backcountry ocel Sandvik 12C27. S touto ocelí se setkáme často na skandinávských nožích a najdeme ji například i na nožích Bark River. Podle mě jde o výbornou ocel, která se vyznačuje slušným držením ostří, na nerezovku velmi snadným broušením, zvláště jemným zrnem a dobrou houževnatostí. Nejspíš proto se lze s touto ocelí setkat i na poměrně velkých čepelích. Tloušťka čepele je stejně jako u ESEE 6 pět milimetrů. Směrem ke špičce se zhruba v poslední čtvrtině délky snižuje. Směrem dozadu se plynule snižuje i tloušťka stopky, je to zajímavý konstrukční prvek, který bývá obvykle k vidění u custom nožů nebo u nožů elitní třídy, zmiňme například aristokrata původem i zpracováním, nůž Al Mar Shiva. U Browningu je stejně řešená stopka třeba také u už zmiňovaného modelu Crowell-Barker Competition. Čepel u Backcountry má zajímavý tvar i výbrus. Ten je asi do dvou třetin výšky plochý, pak se plynule mění na dutý. V souladu s celkovým laděním nože do harmonických křivek u rikasa přechází v přesně zpracovaný rádius. Zajímavý je i náběh ostří u rikasa. Výbrus fasety ostří začíná hned u rikasa a řezat začíná cca dva centimetry od něj. Tohle řešení umožňuje úchop bez rizika pořezání podobně jako u choilu při jemnější práci, ale nevykazuje některé neduhy choilu, například nepříjemné zachytávání řezaného materiálu o něj. Tvar čepele u Browningu je v duchu koncepce celého nože, tedy samá křivka. Čepel typu bolo slibuje mimořádnou ochotu řezat a následující zkušenost to jen potvrdí.


O ukazovák se při tomto úchopu u Browningu bát nemusíme, ostří tam teprve nabíhá a pořezání nehrozí.

Rukojeť Browninga je poměrně subtilní, anatomicky nicméně dobře tvarovaná se střenkami z micarty a výraznými, velkými bolstery z nerezi. Střenky jistí na stopce šestice nýtů, jeden z nich je s dírou a umožňuje provléknout jistící šňůru. Překvapivě dobře se drží i ve velké ruce, což je zrovna můj případ. Nůž, který je velmi dobře zpracovaný a není na něm jediná asymetrie, se vyrábí na Taiwanu. Vzhledem k tomu, že na noži není díky hře křivek snad jediná rovná část, je třeba tento fakt opravdu ocenit. Podívejme se teď na to, jak se s oběma noži pracuje. Začneme úchopem a držením. Oba nože se drží poměrně pohodlně jak klasicky, tak reverzním úchopem a oba nože umožňují přehmátnout si při jemnější práci ukazovákem dopředu na čepel. ESEE 6 má k tomuto účelu pohodlný choil, Browning už popisovanou část pod a za rikasem. ESEE 6 má nicméně rukojeť trochu neohrabanou a při delší práci můžou hrany střenek tlačit do rukou. Není však nic jednoduššího, než pomocí pilníků a smirkového papíru rukojeť upravit. Sám jsem to udělal u své letité RAT 7, která má rukojeť naprosto totožnou, a držení je od té doby podstatně pohodlnější. Browning tak skýtá o něco příjemnější pocit při držení, jen masivní kovové bolstery trochu kloužou, zvláště pak v mokrém či krvavém prostředí - například při práci s rybami či zvěří.


Browning Backcountry se díky poměrně subtilní a dobře tvarované čepeli ochotně zakusuje do jakéhokoliv materiálu.

Oba nože mají prakticky stejné vyvážení, těžiště je při standartním držení na ukazováku. Při prakticky stejné délce čepele vyznívá zajímavě srovnání při sekání oběma noži. ESEE 6 je těžší, tedy pádnější při máchání, teoreticky by měl tedy sekat lépe. Skosení zadní části hřbetu rukojeti ale způsobuje určitou tendenci nože vyklouznout z dlaně. Anatomičtější tvarování rukojeti Browningu poskytuje noži při sekání větší jistotu držení, nůž lépe sedí v ruce. Jemná čepel typu bolo Browninga se o poznání ochotněji zakusuje do dřeva a subtilnější Backcountry tak proti svému drsnějšímu protějšku získává pár bodíků navíc. Oba nože pak přežily sekací část zkoušky bez jakéhokoliv poškození. Zatímco u bytelněji stavěného ESEE 6 se dal podobný výsledek očekávat, u Browninga jsem se ze začátku trochu bál, hlavně při sekání pomocí tlouku, ale jak se ukázalo, naprosto zbytečně.


Browning Backcountry si poradí snadno i se sekáním pomocí tlouku.

Řezání čehokoliv je s oběma noži čirá radost, díky použitému tvaru čepelí řežou nože veškeré materiály, dřevem počínaje, masem i křehkými potravinami konče, velmi dobře a bez rozlamování křehké zeleniny či ovoce. ESEE 6 krájí dobře v kuchyni na prkénku tlakem, což činí Browning samozřejmě také, ale ostří s dvojitým zakřivením vyžaduje kromě prostého tlaku ještě "potáhnout" v řezu, jinak například cibule zůstane "nedokrojená". Poměrně strmá faseta na ESEE 6 propůjčuje ostří značnou odolnost, řezné vlastnosti jsou v porovnání s Browningem o něco horší. Podobně stavěné ostří je u všech noží ESEE, RC i Ontario-RAT, měl jsem a mám jich hodně a prakticky u všech jsem to řešil sražením hran fasety do konvexu. Odolnost zůstala, řezivost se pronikavě zlepšila. ESEE 6 má na hřbetě čepele zdrsnění pro palec, na Browningu chybí.


ESEE 6 se nebojí ani hodně tvrdého zacházení, jako například štípání přes tlouk.

Bodání je také bezproblémové, rukojeti obou nožů jsou řešené tak, aby ruka nesjela na ostří čepele. Hroty ale nejsou primárně nějak příliš dělané na penetraci, pohybují se někde v oblasti zdravého průměru. Browning je v tomhle ohledu trochu "bodavější", rukojeť ESEE 6 zase skýtá větší jistotu držení. Trochu zkrátka přijdou milovníci firesteelu, škrtání je v obou případech na nic, Browning má hřbet čepele trochu zaoblený a ESEE je pokrytý vrstvou epoxydové pryskyřice. Pouzdro je u Browningu klasické kožené, kvalitně ušité a má kapsičku s brusným kamenem, což je velmi příjemné. ESEE 6 jsem dostal bez pouzdra, tak se dá i koupit, ale lze jej pořídit i s kydexovým pouzdrem s upínacím systémem MOLLE. Mě na něj pasovalo pouzdro z kordury s plastovou vložkou, kde druhdy sídlí stará RAT 7. Dá se za levnější peníz koupit i kordurové pouzdro od druhovýrobců, a to i pro horizontální nošení, i když na to už je nůž možná trochu moc velký.



Nevím, jestli lze po krátkém porovnání jednoznačně určit, který z nožů je lepší a už vůbec nelze říct, zda volit uhlíkovou či nerezovou ocel. Oba nože patří mezi to lepší, co můžeme v široké nabídce továrních nožů koupit. Oba jsou opravdu kvalitně zpracované a oba jsou vyrobené z dobrých, osvědčených ocelí. Jsou určené k univerzálnímu použití pro milovníky přírody, vandrů, pro rybáře i myslivce a umožňují opravdu široké použití. ESEE 6 je masivní, bytelný kus nože, "kuchyňákovitý" tvar se ukazuje být dobrou volbou na práci a nůž k ní přímo vybízí. Snese prakticky jakékoliv hrubé zacházení a uživatel se na něj může vždy spolehnout. Browning, jakkoliv vypadá ve srovnání s ESEE 6 subtilně, není zdaleka jen salonním švihákem, který se rozklepe při pomyšlení na pořádný záběr. Těm, kteří po něm sáhnou, nabídne kromě nesporné elegance i vysokou užitnou hodnotu při minimální údržbě, Sandvik 12C27 je ocel, která patří mezi obzvláště odolné proti korozi.


K Browningu se dodává kvalitně zpracované klasické kožené pouzdro s kapsičkou a brusným kamenem.

A jen malý dovětek na úplný závěr, oba nože jsem vzal na konci prosince na zimní akci v Brdech a oba měli v ruce takoví zkušení nožíři, testéři a uživatelé, jako David "Gero" Paidar, Přemek "Mudžahedin" Moc, Vladimír "Ládes" Man či Petr Ježek a na tom, že oba jsou pro milovníky a uživatele nožů dobrou volbou, jsme se shodli všichni.

Dobrin Stojčev