Nože - Nůž - Recenze KA4082 Ka-Bar Dozier Phat Bob Folder

KA-BAR PHAT BOB - baculatá kapesní břitva

V řadě všeobecně populárních a velmi dobře hodnocených zavíráků od firmy Ka-Bar designovaných Bobem Dozierem zůstává Ka-Bar Dozier Phat Bob Folder KA4082 (jak zní celé jeho jméno) poněkud opomíjen. Po zkušenostech s tímto "Bobkem" však musím konstatovat, že naprosto neprávem.



Za cenu poněkud vyšší, než je v této modelové řadě obvyklé, dostaneme nůž velikostně srovnatelný s velice oblíbenou "4062kou". Oba nože mají dutý výbrus, odšroubovatelný kolíček pro snadné otvírání a jednoduché snadno identifikovatelné tvary. Tím ovšem jejich podobnost končí. Zatímco 4062 je lehoučký, tenký a skladný back-lock, jehož čepel drží pouze mezi plastovými střenkami, Phat Bob se pyšní silnými ocelovými příložkami a liner-lockem, ocelovým backspacerem a střenkami z micarty. Veškerá tato výbava se samozřejmě podepsala na hmotnosti, nůž váží celých 155 gramů. Klip na Bobovi je také ocelový, přemístitelný na pravou nebo levou stranu, bohužel však neumožňuje tzv. tip-up nošení (v zavřeném stavu míří hrot čepele vzhůru). Jen poznámka na okraj - neobsazený výřez v micartě, do něhož klip dosedá, nepůsobí ve skutečnosti zdaleka tak rušivě jako na fotkách. Abychom měli popis nože kompletní, uvedu ještě zbylé údaje a míry. Při celkové délce 18.4 cm disponuje Phat Bob čepelí z oceli AUS-8A o délce 7.9 cm (nabroušená část o pár milimetrů méně), v zavřeném stavu nůž měří 10.5 cm. Šířka bez klipu činí 14 mm, příložky i liner-lock jsou silné 1.5 mm. Už při pohledu na tato čísla musí být všem jasné, že jméno Phat Bob ("Tlustý Bob") noži opravdu sedí.



"Bobka" jsem si pořídil jako EDC zavírák na střídání s profláknutým Ontariem RAT-1. Chtěl jsem něco menšího, s dutým výbrusem a přitom stejně pevné konstrukce. Phat Bob mi padl do oka okamžitě a když jsem ani po pátrání na internetu nenašel lepšího kandidáta, nůž jsem si pořídil… První dojem? Masivnost! Při svých kompaktních rozměrech máte z "Bobka" pocit pořádného kusu železa, v ruce sedí perfektně a díky jednoduše tvarované rukojeti není problém střídat různé typy úchopu. Zuby na hřbetu čepele jsou přes 1 mm vysoké, nejsou nijak ostré ani hrubé a zajišťují bezvadnou oporu pro palec. Nůž se hůř otvírá. Nikoliv kvůli chodu čepele (ta leží na bronzových kluzných podložkách), ale díky malému vybrání micarty v okolí otevíracího kolíčku. Čepel zůstává vycentrovaná v zavřeném i otevřeném stavu, dutý výbrus je bezchybně provedený, poměrně vysoký a tenký. Na štípání polínek Phat Bob tedy asi nebude (já si aspoň netroufám… troufnul J), ale v řezání a krájení - tudíž úkonech, pro které jsem si ho pořídil - nůž exceluje. Liner-lock zaskakuje s příjemným cvaknutím, snadno se odjišťuje. Nůž netrpí ani náznakem vůle v jakémkoliv směru. Střenky jsou, jak jsem již zmínil, vyrobené ze zelené micarty o dvou odstínech. Micarta byla také jedním z důvodů, proč jsem si "Bobka" koupil - u zavíráků se prakticky neobjevuje a já jsem chtěl tento materiál vyzkoušet právě na EDC noži. Střenky jsou hladké, nůž v ruce však neklouže. Při oplachování micarta rychle vtahuje vodu, chytání pachů jsem si nevšminul. Časem a používáním mírně ztmavla.



Ač je Phat Bob celkově zpracovaný výborně, kritiku si zaslouží šrouby držící střenky, jejich kvalita hodně kolísá. Dva ze šroubů jsem povolil bez problémů, třetí si z povolování odnesl pár šrámů a čtvrtý byl tak měkký, že se mi u něj okamžitě povedlo strhnout hvězdičku torxu. Šroub jsem musel následně improvizovaně napilovat, abych střenku vůbec sundal. Na druhou stranu je vhodné přiznat, že podobný problém se objevuje i u mnoha jiných nožů napříč značkami.



Poté, co jsem "Bobka" používal několik dní, všimnul jsem si pár detailů, které mi začaly vadit. Především se jednalo o otvírání, prostor okolo kolíčku je opravdu malý. Tak jsem vzal skalpel, brusný papír a po dvaceti minutách bylo hotovo, otvírání se dramaticky zlepšilo. Druhou stížnost vysílal můj palec - zuby na hřbetu čepele, ačkoliv na první dojem působily "user friendly", se ukázaly jako příliš výrazné, při delším používání tlačily do prstu dost nepříjemně. Rozhodl jsem se tedy vyřešit i tento detail. Prvotní idea byla taková, že zuby pouze zmenším a rozdělím na víc drobnějších zoubků ala "4062ka", ale nakonec jsem se rozhodl je odstranit úplně. Výsledek (včetně upravené střenky) můžete vidět na fotkách - jde samozřejmě o otázku osobního vkusu, ale mně se takto upravený Phat Bob líbí ještě o kus víc, celkový tvar nabyl na eleganci a přiblížil se originálu od pana Doziera . Navíc praktická stránka nijak neutrpěla, v mých očích spíš naopak.



Phat Boba jsem taky trochu otestoval. Nejsem v tomto ohledu moc zkušený, takže jsem si nejprve pročetl recenze od ostřílených borců a teprve potom se směle pustil do díla. Nejprve jsem "Bobka" nabrousil tak, aby snadno holil chlupy na předloktí… Začal jsem přípravou svačiny. Chleba bylo samozřejmě nutné zakrojit dokola, ale to byl jediný "problém", se kterým jsem se musel v této disciplíně potýkat. Ka-bárek totiž krájí a řeže jako ďábel, hermelín se na čepel nelepí, mrkev ani jablko neláme, prostě projede hladce skrz. Snad jen na škrabání mrkve byl "Bobek" až zbytečně ostrý J.



Pak jsem vyrazil ven… Připravil jsem si několik větví o průměru zhruba 1 cm, které jsem snadno zbavil malých větviček a pustil se do výroby "stanových kolíků". Větev z čerstvé třešně nepředstavovala žádný problém, zašpičatění byla otázka okamžiku. Čerstvou borovici "Bobek" přetnul jedním řezem, zato proschlý smrk už nadělal větší obtíže. Do řezu bylo nutné se mnohem víc opřít. Dále jsem zkusil smrkovou lať (1 x 5 cm průměr), do té se nůž zakusoval vyloženě s nadšením. Z latě jsem zkusil pomocí tlouku naštípat třísky, a i když vím, že s opravdovým dřevem se tento materiál nedá srovnat, překvapila mě nenucená lehkost, s jakou si nůž s výrobou třísek poradil.



Na řadu přišly čtyři kartony o rozměru cca 50 x 70 x 0 .3 cm, které jsem rozřezával po kratší straně na pásky 4 - 5 cm široké. Nejprve jsem zkusil karton postavit na podložku a řezat ho tak ve svislém směru. Vyžadovalo to však hodně síly, i přes dutý výbrus se čepeli projet moc nechtělo. Tak jsem karton položil a řezal ho naplocho - jako když se otvírají krabice postavené na zemi. V tu chvíli "Bobek" ožil a nařezat čtyři kartony bylo otázkou okamžiku. Myslím, že rozdíl byl daný hlavně tím, že v této poloze kartonem projížděla jen tenká část výbrusu, kdežto ve svislé poloze se do hry zapojil i širší hřbet čepele a brzdil tak její průnik. Pro provnání jsem jeden karton zkusil nařezat i Ontariem RAT-1 a i když i tento nůž si vedl dobře, za Ka-bárkem znatelně zaostával. Po skončení testování jsem zkusil, jak se provádené činnosti podepsaly na stavu ostří. To bylo bez jakýchkoliv zoubků nebo nerovností, chlupy už neholilo, ale papír formátu A4 na délku přetnulo jedním hladkým řezem.



Druhý den jsem si přece jen obstaral kousek dřeva - dva trochu sukovaté špalky z větve topolu(?) velikosti zhruba 25 x 4 - 5 cm, jeden proschlý a druhý ještě dost syrový. Pomocí tlouku jsem suchý špalek snadno rozetnul a nasekal z něj třísky, nůž si vedl jistě, práce na pár okamžiků. Syrový špalek se ukázal jako mnohem tvrdší oříšek. Podařilo se mi ho naseknout pouze zhruba do jedné třetiny (z obou stran), dál to nešlo. Tak jsem ho opět pomocí tlouku přepůlil na dvě menší poloviny, ty už jsem potom rozetnul hladce. Musím ale přiznat, že celá "procedura" se pěkně protáhla a dala zabrat jak noži tak také mně. V jednu chvíli se mi dokonce podařilo (nejspíš údery tlouku) mírně ohnout špičku, naštěstí šla bez obtíží srovnat zpátky. Jinými slovy, jako nouzový prostředek lze "Bobka" k naštípání třísek ze suchého dřeva použít bez obtíží, ale do syrového kusu bych se už nepouštěl.



Jaké je tedy závěrečné hodnocení? Ka-Bar Dozier Phat Bob Folder se ukázal jako spolehlivý a kvalitně vyrobený zavírák. Nebojí se práce se dřevem, i když ho při ní samozřejmě částečně limituje tenká špička a vysoký, jedovatý dutý výbrus. Naopak právě díky těmto charakteristikám budete "Bobka" zbožňovat, pokud nůž berete především jako superostrého společníka pro každý den… Tahle baculatá kapesní břitva modelovou řadu zavíráků od Ka-Baru báječně doplňuje a zároveň přináší něco nového. Určitě stojí za povšimnutí.







V. Endresl