Kershaw Outcast - Psanec s pádným úderem
Nože Kershaw určitě není třeba představovat. Byl jsem hodně zvědavý, jak si povede jeden z "těžkotonážních" modelů - Outcast, čili psanec, vyvrhel.
Kershaw Outcast (psanec, vyvrhel) je velký, těžký nůž na nejhrubší práci. Kodexové pouzdro lze upevnit na pásek zajímavě řešeným tek-lokem.
Je veliký, téměř 600 gramů těžký model určený hlavně k sekání a je to na něm na první pohled vidět. Čepel s plochým výbrusem o délce 25 a tloušťce 0,5 centimetrů je z nástrojovky D2, pokryté černou toflonovou vrstvou. Ergonomicky tvarovaná 15 centimetrů dlouhá rukojeť je z materiálu Santoprene, tedy gumová a parádně se drží. Tomu pomáhá i zdrsnění rukojeti příčnými vroubky. Zpracování je přesně takové, jaké bychom u Kershawů čekali, tedy přesné, bez nedodělků, asymetrií a chyb.
Outcast je parádní nástroj na sekání, i tvrdé vyschlé dřevo mu jde neobyčejně snadno a odolné ostří zvládá zátěž bez jakýchkoliv deformací.
Při pohledu na nůž úctyhodných rozměrů, v jehož tvarech znalci neomylně poznají rukopis Kena Oniona, nás udeří do očí zdánlivý nepoměr mezi mohutnou, festovně stavěnou čepelí a poměrně útlou, i když dost dlouhou rukojetí. Pocit ale zmizí, když nůž vezmeme do ruky. Dlaň se naprosto přirozeně obemkne kolem rukojeti a mohutná čepel, která táhne nůž "na čumák" dává tušit sílu úderu při sekání.
Ladné tvary a výborný výkon, to je charakter Psance.
Právě sekání je činnost, na kterou je nůž stavěný a jde mu to moc dobře. Čepel má v genech tvary osvědčených typů, jako je bolo a trochu i kukri a "sekavě" se tváří už na první pohled. Při vyvážení nože na geometrický střed při držení za rukojeť padá "na čumák", i to je při sekání předností. Když se na čepel pořádně podíváme, trochu nás zarazí strmý úhel fasety. To nůž trochu limituje při řezání, ale při sekání je to spíš výhodou, čepel nemá tendenci se do dřeva zakousnout jako u některých konkurentů, které pak musíme silou páčit ven. Při štípání, ať s bucharem nebo bez, má zase proti konkurenci větší tendenci dřevo rozevřít a rozštípnout, chová se trochu jako sekyrka.
Při delší práci oceníme parádně tvarovanou rukojeť, která se skvěle drží jak v holé ruce, tak v rukavici. Nikde nic netlačí a neodírá ani po dlouhém sekání a umělá guma dobře tlumí rázy do ruky. Byl jsem trochu napjatý, jak si povede ocel D2, jako konzervativní nožomil věřím spíše na jednoduché houževnaté uhlíkovky typu 1095 a další a nástrojovka D2 se obecně považuje za křehčí, k vylamování náchylnější ocel ne úplně nejvhodnější na tak veliké čepele. Ale u Kershawů se evidentně nehnali za Rockwely a zakalili čepel optimálně s ohledem na potřebnou houževnatost. I díky robustní stavbě ostří se tak po práci na čepeli neobjevil ani zoubek.
Psanec si tak dobře poradil i se suchým, tvrdým dřevem, na kterém si může vylámat zuby lecjaká silně se tvářící čepel. Po hodinové těžké práci byla čepel o poznání tupější než na začáku, ale ztupení bylo sotva patrné. Musím zdůraznit, že po počáteční nedůvěře v D2 jsem se osmělil a sekal jsem vší silou i to nejtvrdší dřevo. Osvědčila se i teflonová vrstva na čepeli, která drží excelentně a na "polonerezovce" náchylnější ke korozi v agresivnějším prostředí má své opodstatnění.
Outcast se skvěle drží, ruka má vynikající ochranu a nebolí ani po dlouhé práci…
Řezání není činnost, ve které by Outcast exceloval. Strmá faseta ostří tomu trochu brání. Nůž je sice z výroby poměrně ostrý, ale není to jedovatost typická právě pro nože Kershaw. Padání nože na nos, výhoda při sekání, taky trochu vadí. Nůž sice nemá choil, obvyklý a hojně užívaný u mnoha firem, ale rikaso je dobře řešené a při jemnější práci za ně můžeme nůž chytit stejným způsobem, jako choilem vybavené nože. Absence choilu je výhodou třeba při prosekávání a prořezávání hustých porostů různých křáků a podobných libůstek, čepel se nemá za co zachytávat.
Na nějaké kuchyňské práce s Outcastem zapomeňme, Vyvrhel je drsňák na ven a když ho budeme nutit krájet nějaké ty mrkvičky a cibulky, budeme týrat jeho i sebe. Ne, že by to v nouzi nešlo, ale prostě to není jeho parketa a i proti konkurentům svojí váhy to nebude ono.
…úchop je pevný a guma dobře tlumí rázy.
Broušení nože není tak snadné jako u jiných obrů z uhlíkovek, je to dané neochotnou D2, ale i čepelí oplývající ladnými křivkami, nejlépe je udržovat čepel ostrou pomocí keramické tyčinky. Díky odolnosti oceli ale vydrží dlouho a není třeba ho oživovat nijak často. Jak už jsem zmínil, teflon drží na čepeli jak helvétská víra a ani na obnaženém ostří se netvoří liška. Při dodržování běžných zásad, jako je očištění a osušení čepele po práci, bude určitě Psanec sloužit věky.
Sekání i štípání, ať přímé nebo pomocí tlouku, je s Outcastem hračka.
Pouzdro je kydexové, opatřené tek-lokem. Nůž v něm sedí dobře, bez větších vůlí a tek-lok umožňuje snadno Psance upnout na opasek. I když to teoreticky jde, je při velikosti a váze nože nesmysl experimentovat s uchycením na vodorovno nebo rukojetí dolů, v prvním případě by člověk vypadal jako samuraj se zvláštní katanou, ve druhém by majitel riskoval vypadnutí nože při poskočení, při pořádné váze nože velmi pravděpodobném.
Osobně jsem toho názoru, že k noži téhle velikosti by se poctivé kožené pouzdro nebo cordura hodilo přece jen víc.
Psanec se dobře drží za rikaso, při jemnější práci s ním lze lépe manipulovat.
Ve srovnání s noži podobné kategorie hrajícími první ligu obstojí Psanec se ctí a ukazuje, že do vybrané společnosti právem patří. Ontario RTAK II je podstatně jednodušších tvarů, proti rafinovaným křivkám Kena Oniona působí velmi přímočaře až hrubě. Při sekání jsou na tom hodně podobně. Pružná uhlíkovka na RTAKu má tendenci se při rubání na rozdíl od Outcastu lehce vlnit a mnohem jemnější faseta RTAKa dřevo tak nevykusuje, spíše do něj hladce zajíždí. Jak už jsem zmínil v pasáži o sekání, občas se RTAK zakousne a musíme ho páčit ven, u Psance se mi to nestalo. Navíc pružná guma ergonomické rukojeti o dost lépe tlumí rázy do ruky, obhroublý RTAK s micartou na ručce necvičenou ruku při delší práci víc zmorduje.
RTAK je přece jen o něco univerzálnější, Outcast poráží v řezání. Tam, kde RTAK provede čistý řez, Vyvrhel pustoší okolí jak nájezd Avarů. Měkčí materiál, například maso nebo chleba se poddá, tam je to v pohodě, ale křehčí potraviny se rozlomí, na úhledně rozkrojené jablíčko prostě zapomeňme.
Ještě o fous univerzálnější než oba nože je další z elitní společnosti, Browning Crowel Barker. Při zhruba stejné velikosti spojuje robustnost a jednoduchost RTAKa a propracovanost a ladnost Kershawa. Z celé trojky má nejjedovatější ostří (excelentní konvex) dané vzorným výbrusem a také poctivou uhlíkovou 1080 a jeho tvar a relativně nízká váha mu umožňují zhostit se zdatně i poměrně jemné práce, třeba v kuchyni, kde s ním nebudeme vypadat jak úchylové. Stejně jako RTAK se občas zatne příliš pevně do dřeva při sekání a je třeba ho vypáčit, což Outcast nedělá. I když nižší váhu Browning nahrazuje perfektním ostřím a vůbec celkovou stavbou, Psanec ho předčí pohodlím úchopu a pádností rány.
Co říci na závěr? Kershaw Outcast je bezesporu vynikající pracovní náčiní od renomované značky a z kvalitního materiálu. Není mu moc co vytýkat. Počáteční nedůvěra v použitou D2 místo osvědčených uhlíkovek se v průběhu testu naprosto rozplynula. Ostří samotné mohlo být přece jen o fous jemněji stavěné, určitě by to prospělo noži při řezání. Co pánové u Kershawů zvládli naprosto perfektně je pohodlí při práci, Psanec je v ní k neutahání a můžete se spolehnout, že se to obejde bez puchýřů na ruce a bolesti kloubů z absorbovaných nárazů při sekání. Kdo nelpí na tradicích a přírodních materiálech, skousne možná trochu nezvyklý tvar a upřednostňuje především dobrý výkon při tvrdé práci, ten se v Psanci rozhodně nezklame.
