Test vybraných druhů nožů

Následující srovnávací test vybraných druhů a typů nožů by měl napomoci s výběrem nože s ohledem na používané materiály. Tento test neříká „ten a ten nůž je nejlepší“, protože výběr nože je ryze individuální záležitost – nůž se musí především líbit, pak musí dobře pasovat do ruky, uživatel musí mít stoprocentní jistotu pevného a bezpečného úchopu, musí mít klip nebo pouzdro na nošení, no a v neposlední řadě musí být za rozumnou cenu. K dalším důležitým vlastnostem ideálního nože patří jeho hmotnost (mám zkušenost, že nože do 100 g nevytahují kapsu), délka čepele (8-10 cm je ideální), pojistka, záruka a servis.

Čepel

Na čepeli je podstatný jednak materiál, jednak tvar. Celkově lze konstatovat, že nejlépe se osvědčily AUS-8, VG10, různé modifikace 440 (A, C, MoVa, sandvik). V testu nebyly damašky a ušlechtilé ocele, jako jsou S30V, RWL34, ATS34, atp., které by však nepochybně také dopadly velmi dobře. Za připomenutí stojí uhlíkové oceli, které se za nutnost mírné péče odvděčí vynikající ostrostí a poměrně nízkou cenou. Tvar čepele závisí od nejčastějšího použití. Úzké dlouhé čepele jsou vhodnější ke kuchání ryb, na maso a jiné potraviny, naproti tomu širší čepele mají všestranné použití. Velmi důležitá je šířka a tvar výbrusu. Obecně lépe řežou nože s konkávním (dutým) výbrusem, ale čepel nemá odolnost na páčení či sekání, a pokud je dutý výbrus širší, může hrozit i vylomení čepele. Pokud tedy hodláme používat nůž na dřevo, doporučil bych buď konvexní nebo rovný výbrus, nebo jen úzký dutý výbrus. Za optimální tloušťku čepele u nože na každodenní použití považuji 2,5 – 3,5 mm. U outdoor či survival nožů pochopitelně víc (5-6 mm).

Rukojeť, střenky

V zásadě jsou dvě filozofie přístupu k rukojeti / střenkám nože. Romanticky orientovaní jedinci vyberou spíše přírodní materiál, resp. Jeho imitaci (dřevo, paroh, kůže). Některá exotická dřeva jsou nesmírně atraktivní (palisandr, amboina, rosewood, z levnějších třeba oliva). Dřevo má ale tu nevýhodu, pokud není dobře napuštěné, že je citlivé na vodu a může nabobtnat či popraskat. Parohovina se zase někomu špatně drží. Proto prakticky založení uživatelé sáhnou po ušlechtilých plastech (zytel, kraton, G10) či pryskyřičných materiálech. Důležitá je kromě vzhledu samozřejmě užitná hodnota a příjemný pocit při držení nože. Zatím nejlepší „protiskluzovou“ úpravu povrchu střenek jsem viděl u Spyderca Endury. Střenky z mikarty jsou pěkné, příjemně se drží, mokré nekloužou. Matný plast na střenkách Victorinoxu je protiskluzový a velmi odolný. Rukojeti z lehkého (leteckého) hliníku se sice dobře drží a jsou pevné, v zimě ale nepříjemně studí. Rukojeti z pryže jsou měkčí, méně odolné na mechanické poškození, mokré nekloužou, ale ne každému jsou příjemné do ruky.  

Pouzdra

Pokud není na noži klip, je vhodné jej nosit v pouzdře. U pevných nožů je kvalitní pouzdro prakticky nezbytné. U domácích nožů se ještě setkáme s kvalitní hovězinou, naproti tomu nože ze zámoří (zvláště asijská produkce) jsou vybavené pouzdry z lisované kůže. Taková pouzdra doporučuji ihned po zakoupení napustit lněným olejem či navoskovat, protože jinak mohou ve vlhku nabobtnat a popraskat ve švech. Samostatnou kapitolu tvoří pouzdra z kydexu (velmi odolný materiál) a nylonu. U těchto pouzder je třeba dbát na stav suchých zipů a na jejich pevnost.

Zavírací nože do 1000 Kč

Jak ukazuje tabulka 1, vítězí asijská produkce amerických firem před noži evropskými. Zásluhu na tom má nepochybně kombinace vynikající oceli AUS8 s dutým výbrusem. Jak se ukazuje, i Čína či Taiwan mohou pod vedením mateřské firmy udělat vynikající výrobek za příznivou cenu (Kabar Dozier, Spyderco Byrd). Na druhou stranu je třeba ocenit praktičnost evropských nožů - jak Victorinox, tak třeba náš Mikov poskytují možnost doplnit nůž o otevíráky, pilku a další čepele, takže tyto nože mají univerzálnější použití. Produkce Solingenu poskytuje standardní ocele 420-440, které se poměrně snadno udržují. U produkce Mikov doporučuji čepele s označením 440A, které jsou lepší, než Mikov stainless, s nožem v ceně je i kvalitní kožené poudro. V této cenové kategorii ještě nejsou rukojeti z ušlechtilých materiálů (výjimku tvoří Opinel, který ve velikosti No8 dodává olivu, palisandr atp.). Užitnou hodnotu některých nožů snižuje nekvalitní nabroušení z výroby (španělské Nieto, čínská produkce). 

Tabulka 1 – Zavírací nože do 1000 Kč. Řez je hodnocen na stupnici A-hladký, B-hrubý, C-přerušovaný, D-zborcený, nedoříznutý okraj, atp. Pořadí je sestaveno podle řezivosti.

Zavíráky nad 1000 Kč

Také v kategorii nad 1000 Kč přesvědčivě vítězí nože vyrobené z japonské AUS-8, VG10, z evropských ocelí stojí za povšimnutí SGSP firmy Fällkniven. U nožů do 3 tisíc korun lze očekávat střenky z ušlechtilých dřev (cocobolo, bryer, oliva, kavkazský ořech) či jiných materiálů (Seagal má hliníkovou střenku potaženou kůží z rejnoka). Většina těchto nožů se paralelně vyrábí v exkluzivní variantě s čepelí z damašku (střenky z exotických dřev či kostí), jejich ceny se pak mohou vyšplhat k 10 tisícům korun. Z testovaných zavíráků nelze o žádném říct, že by byl nekvalitní, každý z nich je určen jinému okruhu zákazníků. Kershaw Seagal uspokojí nároky na robustnost a všestranné použití, U2 je malý kapesní nožík do kapsy, Endura je všestranná, Beretta je koncipovaná spíš jako obranný nůž, Joker Laguiole lze klidně používat jako pevný nůž. Viper je designově vyvážená klasika, zatímco UZI Defender je luxusní a moderní. Coldsteel je robustní dlouhý nůž s půlzubatou čepelí, Böker Walter Brend spojuje Solingenskou tradici s designem WB čepelí. Vyhazovák od Mikovu ocení hračičkové, ale i ti kdo pracují v rukavicích (verze pro záchranáře) a je to ideální dárek do zámoří (jako jediný má kožené pouzdro). Gerber Paraframe je horolezecký nůž – hliníková konstrukce a zubaté ostří.

Tabulka 2 – Zavírací nože do 2500 Kč.

Pevné nože

U pevných nožů se nejlépe osvědčují laminované čepele a AUS8. Poměrně dobře zde vycházejí i 440, zejména ty zušlechtěné (např. molybden-vanadová ocel Muely). Právě u pevných nožů platí nejvíc, že tvar a výbrus čepele by měl odpovídat předpokládanému použití. Finské nože mají všestranné použití, výbrus do V vyžaduje trochu odlišný způsob řezání, snadno je lze použít na štípání třísek. Jsou zpravidla lehčí, než nože s tzv. full tang konstrukcí. Ty jsou sice těžší, ale odolnější, lze s nimi páčit nebo v nouzi zatloukat (univerzální a vynikající Fällkniven F1). Na nože s dutým výbrusem, jejichž nasazení je vhodné třeba v kuchyni (Kizlyar), je třeba dávát pozor při sekání dřeva a rozhodně s nimi nic nepáčit.

Pouzdra u pevných nožů jsou minimálně stejně důležitá jako materiál na rukojeti. Pouzdro musí nůž pevně držet, aby nevypadl ani když ho obrátíme rukojetí dolů, nesmí na opasku volně viset (hrozí, že si na nůž sedneme a můžeme i zlomit čepel nebo se pořezat). Ideální a často používané uchycení nože v pouzdře je zaháknutí za záštitu. Nůž by se při zasunování neměl do pouzdra zařezávat, někteří výrobci proto vkládají do kůže plastovou dutinu (zejména u nylonových pouzder a u finek).

Tabulka 3 – Pevné nože. Kvalita pouzdra A – kvalitní hovězina, B – kvalitní kůže, C – lisovaná kůže. Řez je hodnocen na stupnici A-hladký, B-hrubý, C-přerušovaný, D-zborcený, nedoříznutý okraj, atp. Pořadí je sestaveno podle řezivosti.

Jaký nůž koupit?

Podíváme-li se na současnou produkci s mírným nadhledem, tak lze u výrobců manufakturních nožů vysledovat zhruba tři hlavní směry výroby a vývoje: (1) osvědčená klasika a tradiční materiály za dostupné ceny, (2) zakomponování extravagantních tvarů, které měly z nějakého důvodu úspěch, (3) snaha o ušlechtilejší, kvalitnější a dražší materiály. Poněkud odlišný trend vykazují také evropské a zámořské firmy. U evropských firem lze koupit tradiční oceli (440 ve všech možných modifikacích, osvědčily se i laminované oceli) a v rukojetích / střenkách jsou stále dostupné přírodní materiály, kreativita se pak vybíjí v použití různých exotických dřev a damaškových ocelí (ukázky značek Viper, Böker, v poslední době i Mikov). Zámořské firmy se orientují na ušlechtilé ocele a plasty a nezapřou kosmické technologie (keramika, titan, exkluzivní odolné plasty). Americké firmy rovněž přesouvají výrobu levnějších modelů do Asie, což ve svých důsledcích zvyšuje jejich dostupnost. Proto mohu pro konečný výběr nože doporučit jediné – kupte takový, jaký se vám nejvíc líbí, nebojte se levnějších asijských verzí pod hlavičkou osvědčených značek, vyzkoušejte si i kvalitnější ocel. Pokud chcete své peníze trochu zainvestovat, jděte do dražších přírodních materiálů a do damaškových ocelí; jejich cena je víceméně stabilní. Pokud chcete ryze užitkový nůž za pár peněz, nebojte se uhlíkovky nebo 440 evropské produkce. Tyhle nože odvedou svou práci, dokud je neztratíte, a ta ztráta z finančního hlediska zase až tak nezabolí. A poslední názor bych věnoval Mikovu, jehož výrobky mne provázejí už přes 30 let – jsem rád, že firma v poslední době produkuje kvalitnější nože, zlepšila materiály čepelí i dílenské zpracování. Stojí za to si za pár stovek připomenout nostalgickou vzpomínku na první kudlu (byť třeba rybičku za 4 koruny československé lze dnes pořídit až o 3 řády dráž).

Autor : TK