Nože - Nůž - Recenze Nožové lahůdky - bezprostřední dojmy z e-mailu skalního nožomila

Krátký postřeh z e-mailu dobrého stálého zákazníka :
Nožové lahůdky - bezprostřední dojmy z e-mailu skalního nožomila

Fällkniven F1

Myslím, že nůž je skvělý. Pravda - ke krájení cibule nebo loupání brambor se tloušťkou hřbetu a profilem čepele příliš nehodí, ale zrovna k tomuto účelu asi nebyl stvořen. Do masa však zajíždí skvěle (což jste již na svých stránkách dostatečně demonstroval) a pomocí kousku do ruky padnoucího klacku jsem naštípal z borového polena množství třísek dostatečné k tomu, abych (jako za starých časů!) rozdělal oheň jedinou sirkou a bez pomocí novin...no krása! Čímž jsem se jen utvrdil v mém dávném přesvědčení, že "survival" opravdu není kinžál zvící půlmetrové délky, navíc s dutou rukojetí obsahující téměř vše počínaje háčkem na ryby a vařičem na propanbutan konče, ale fakticky spíše "nůž nordického typu", ověřený generacemi... a pokud je kapánek šmrncnutý moderními technologiemi - není to na škodu.





Na mnoha webových recenzích jsem se setkal s dosti odmítavým postojem k zytelové pochvě (koneckonců se našli také "odborníci" hanící i samotný nůž). Podle mě je však ideální - na rozdíl od kůže nepodléhá počasí a vzhledem k charakteru nože mi připadne vhodnější - prostě víc "military". Bez ohledu na předchozí řádky však respektuju slovo odborníka a v kapse nosím zaklesnutý Kershaw Shallot. Ten je a asi zůstane fakt dlouho nepřekonatelný pro každodenní nošení (v běžném životě, samozřejmě). Nikde nevadí a do ruky sedne dokonale!

Kizlyar Fazan

Avizovanou zásilku s Fazanem jsem očekával s napětím. S ohledem na všelijaké recenze měl jsem přece jen obavy, jak tenhleten (můj první) "Rusák" bude vypadat. Po rozbalení tradiční "bublinózní obálky" se mé srdce zatetelilo radostí - na první pohled překrásné ořechové střenky s precizně zaleštěnými mosaznými nýty, vše naprosto přesně lícuje, chybu to nemá. V ruce sedí dokonale, pro to mou pracku je rukojeť lehce, ale opravdu jen lehce předimenzovaná, mít číslo rukavic o půl čísla větší, je to ještě o kousek lepší. Následovala zkouška rovnosti čepele (mimochodem krásně, téměř zrcadlově vyleštěné) - pohledem pravým okem na její hřbet jsem mezi pomyslným hledím a muškou nenalezl rozdíl (což se třeba nedá říci např. o jednom mém kousku z dílny slovutného Iisakiho Järvenpääho, který nejen, že jde šejdrem, ale navíc i do vrtule!). Poté přišlo na řadu ostří - holilo, ovšem pouze "břichem". Stačily však 3 + 3 tahy po keramické tyčce - a už holí po celé délce (asi jsem dočista blbej, ale teprve nedávno jsem si stačil všimnout, že zatímco některé oceli sluší spíše ocílka, některé jiné zase pro změnu keramika). Použitá ocel je Z60, což prý je dle dostupných zdrojů francouzský (Bonpartuis) ekvivalent AUS-8.





Pouzdro je asi věc názoru. Určitě se najde spousta lidí (jako vždycky), kteří ho budou odsuzovat. Mně až tak špatné nepřipadá, jen mě zarazila skutečnost, že druk je na rozdíl od předešlých zvyklostí určen k odepnutí zprava doleva, tedy asi spíše ukazovákem, než palcem. No a pak jsem taky "vyrval" plastový "připináček" vražený do kovového nýtu uvnitř pouzdra (spoj pouzdra se závěsem) - čepel sice chrání před kontaktem s nýtem, leč pomalu, ale jistě leštil při vytažení a zpětném vložení nože linku v jejím středu. Místo něj jsem použil na nýtovaný spoj uvnitř pouzdra samolepící filcové kolečko (zakoupeno kdysi dávno v IKEI jako podložka na nohy židlí atp.). Při zasouvání nože do pouzdra nenastává problém, naopak - člověk je rád, že čepel není znásilňována nečím nepatřičným, jako v případě originálu.





Co se jištění nože týče, zapnutí rukojeti je zajištěno opět "připínáčkovou" vložkou (tentokrát však pryžovou) ve spodní ("samčí") straně druku tak, aby nedošlo k nežádoucímu otěru střenky. Bez problému. Jen mi není jasné, proč tuhle vložku z gumy nepoužil výrobce raději i uvnitř pouzdra. Ale nevadí - po filcu čepel určitě klouže lépe, než by tomu tak bylo v případě gumy.





Teď by se možná hodily všelijaké řezné či sekací testy, jenže to už bych se coby laik vydal na nejistou půdu. Mohu jen konstatovat, že krajíc chleba lze Fazanem uříznout naprosto lehce, kolečko Vysočiny taktéž. Vzhledem k šířce čepele a tloušťce jejího hřbetu nepochybuji ani o schopnosti zpracovat v případě potřeby i cibuli. K těmto účelům však dozajista tenhle kousek nebyl vyroben, jeho "parketa" bude určitě někde úplně jinde. O jeho schopnostech při kuchání živočichů a jejich následném porcování nemám pochyb. Kizlyar Fazan je ale především nádherný. U mě láska na první pohled. Dokonalý na nějakých 98 procent. Ta 2 chybějící procenta jsou nutná právě k tomu, aby bylo zřejmé, že ten nůž byl vytvořen lidskou rukou.

Spyderco Moran Drop Point

Fakticky vynikající a téměř dokonale univerzální nůž! Lehoučký, perfektně padnoucí snad do každé ruky, čepel s plochým brusem, žádné extravagance - a to je, alespoň podle mých dosavadních zkušeností a z praktického hlediska asi to nejlepší řešení (jen ta "Spyderhole" je asi opravdu zbytečná). Mám teď velké dilema - v kapse džín zaklesnutý Kershaw Shallot je jasný, v nějaké te boční kapse 6-tiželízková klasika (švýcarák Wenger)... zbývá jen dilema, co do té třetí kapsy nebo nenápadně za opasek? Momentálně mám jen 3 možnosti: Kershaw Antelope Hunter - při své ceně neodolatelný a fakt velice užitečný a kvalitní nůž. Myslím, že zastane 90% veškerých nutných prací. Nebo : Fällkniven F1. Taktéž sporý a zajisté rovněž vynikající nůž. Ovšem vzhledem ke svému zaměření (pro přežití) je sice stoprocentně využitelný v mezních situacích (síla čepele a konvexní výbrus), ovšem v rámci běžného využití bych mu dal něco mezi 75 až 80%. Pokud pojedu na čundr, zpravidla sebou vezmu i sekyrku a nebudu spoléhat toliko na nůž...a opačně: budu-li nucen zpracovat nějakého toho živočicha či alespoň kus masa, zajisté mi k jeho zpracování poslouží daleko lépe tenčí čepel. F1 je opravdu nůž do nepohody, jenž je schopen zastat téměř vše - leč právě proto nikdy zcela dokonale. Ale to se cení. Byl-li bych kdy na holičkách, "efjedničku" bych si asi vzít nezapomněl. Člověk nikdy neví....






Spyderco Moran je, domnívám se, zas něco jiného. Když jsem si našel na webu heslo "Bill Moran" a vypadl mi tenhleten nadmíru sympatický a dnes již, bohužel, zesnulý "děda všech amerických nožířů", měl jsem jasno: ten nůž, co jsem si objednal, bude fakt asi dobrý, protože ten dědouš tím celý život žil, to je naprosto jasné. No a taky jo. Dávám mu 95%. Jakkoliv se někdo může bránit novým materiálům a snažit se zůstat věrný klasice, oslněn břízou, mosazí, bubingou, kořenovicí, niklem či ořechem - stačí jedno chňapnutí a zjistíte, že ta rukojeť je naprosto geniální. Čepel - vhodná k (téměř) všem činnostem, které od nože očekáváte. Ostří jedovaté tak, že už ho po pár použitích zřejmě už nikdy zpět do továrního stavu nedostanete :-((, ale i tak bude holit a holit..při dobré údržbě furt pryč. Jediné dvě vady jsem nalezl - ta spajderkovská dírka v čepeli je asi fakt zbytečná, ale asi nenastane mnoho situací, kdy by měla skutečně moc vadit. Další vada - a velmi lehce odstranitelná - je v kydexovém pouzdře. Jeho ústí disponuje takovým dosti ostrým "zákusem" který má při zasunutí (a zacvaknutí) nože tendenci shrnovat kratonovou vložku na rukojeti. Stačily asi 2 minuty práce -šmirglem ohladit ostré hrany středu ústí pouzdra. Na pevnost uchycení to nemá jakýkoliv vliv - nůž stále precizně zapadá po zacvaknutí do pouzdra - a kraton na rukojeti už je nedotčený. Bezva!! Takže z trojice Fällkniven F1 / Kershaw Antelope Hunter / Spyderco Moran Drop Point u mě vítězí posledně jmenovaný. Osobně si myslím, že bude asi dlouho trvat, než se najde dostatečně silný konkurent ke kterémukoliv z těchto tří.

Remington Elite Hunter II

Já vím - asi je to opět k ničemu, pokud je uvedený nůž nedostupný. Ale i tak mi to nedá, abych dnes doručený Remington Elite Hunter II neohodnotil. Jak již bylo Vámi uvedeno, futrál je vskutku jedinečný a stejně tak je jedinečný nůž ve futrálu umístěný!



První dojem - nádhera. Možná by byl ještě lepší, kdyby ty olivové vložky ve střenkách byly vcelku namísto dělených. Ale to je opravdu jen subjektivní dojem, nechme Italům co jejich jest, designově byli vždy na úrovni, co se líbí jednomu, může se o něco víc líbit někomu jinému. Mně se to líbí i tak.



Druhý dojem - nikde žádné "nedodělky", černě anodizované duralové střenky bez chyb. Navíc krásně "kartáčované".



Třetí dojem - po vyklopení čepele následuje překvápko. Protože to, co dostanete z poměrně sporé rukojeti, je, dá se říci, impozantní. Fakt masivní čepel, šířka nebývalá - a délka rovněž. Jen málo zavíráků se může chlubit takovým poměrem - rukojeť 110 mm, čepel 87. Lepší už je snad jen Gerber Harsey Air Ranger.



Čtvrtý dojem - rukojeť padne do ruky naprosto dokonale. Oblouk pro ukazováček je akorát a linka zužující se směrem k malíkové hraně je prostě nepřekonatelná, i když nejde úplně do ztracena, jako třeba u některých nožů Kershaw.
Pátý dojem - kvalita ostří zřejmě již dnes standardní - od lokte k zápěstí chlupy lítají jedním tahem.
Šestý dojem - linerlock by možná mohl být o něco (1/4mm?) silnější, při velmi razantním otevření palcem zasahuje do 2/3 tloušťky čepele, při tzv. "došvihu" jen do půlky. Rezerva tam stále je, čepel se ani nehne, ale mohlo by být líp (myslím).



Dojem sedmý a poslední - když se tak dívám na otevřený Remington Elite Hunter II, zejména pak na tu čepel a výřez pro palec, vidím hlavu a oko Tyranosaura. Tak teď nevím - byl to záměr designera nebo mám přebujelou fantazii?!?