Není Mora jako Mora, některá je Morakniv
Námět pro tento test mi dala dlouhá a poměrně podrobná debata na jednom nožířském serveru. Dalším impulsem byly jakési buškraftové stránky kdesi v Rusku, kde právě testovali dobře dostupné civilní Mory na ohyb a výdrž ručky (= délku trnu). Třetím motivem bylo otestovat tvrzení, že levné nože Bahco jsou stejně dobré, jako dvakrát dražší Mory, a ty jsou zase stejně dobré jako ještě dvakrát dražší Mora 2000. Čtvrtým motivem bylo otestovat univerzálnost použití a to, nakolik se jednotlivé modely liší nejenom vzhledem, ale i uživatelsky. No a do pětice mne lákala výzva otestovat to, zda evropská firma dokáže vyrobit ze švédské ocele kvalitní nůž za cenu srovnatelnou s čínským šuntem. Bohužel i Mora v posledních letech se svými modely trochu podražila, naopak Čína jednak stále zlevňuje a navíc průběžně zkvalitňuje, takže poslední bod testu je v čase proměnlivý. Čínskou produkci reprezentuje rybářská Rapala. Záměrně jsem do testu přidal i starou finku Fiskars ze série zahradního náčiní, která má všestranné použití a dále ručně vyrobené nože z laminovaných Mora čepelí.
Mora loni vstoupila do povědomí uživatelů nožů poměrně rozsáhlou reklamní a výrobní kampaní, kterou oslavila 120. výročí založení firmy (1891). Firma vznikla podobně, jako mnohé firmy ve Finsku na bázi domácí dílny. Založil ji lovec a dobrodruh Frost Erik Ersson po svém návratu z Ameriky, který vyráběl různé domácí potřeby a potřeby pro lovce. Na přelomu století začal spolupracovat s nožířem Finnem Anders Anderssonem, který nože vyráběl už od roku 1877. Dodávali nože s ostatními domácími potřebami do obchodů se smíšeným zbožím, prodejcům zbraní a střeliva a do kovomatů po celém Švédsku (připomeňme si, že v té době jim konkurovalo několik domácích dílen ve městě Eskilstuna, dnešním sídle firmy Eka). Kolekce dodávaných nožů a čepelí byla už tehdy velmi pestrá.
Během 20. století s růstem a rozrůzněním produkce se firma několikrát rozdělila, přejmenovala, např. na KJ Eriksson Knivfabrik, G Mattsson-Frost a Finnveden Mora po 1. světové válce. Z tohoto období pochází typická červená ručka na tradičním a dosud vyráběném noži Classik No. 1. Ve 20. a 30. letech vtiskl modernější design nožům Wit Anders Eriksson. Továrna se rozrůstala a ve 40. letech měla 350 zaměstnanců (v obci Östnor žilo celkem asi 500 obyvatel). Roční produkce byla ca 2 milióny nožů. Nože s tradičními dřevěnými ručkami se vyrábějí dodnes, ovšem na objem výroby v současné produkci už převažují moderní plastové materiály. Kromě nožů firma vyrábí řadu dalších ocelových i plastových výrobků. Na obrázku je ještě tradiční pouzdro z vulkanfíbru, který nahradil kůži. Pro srovnání je na obrázku s klasickým modelem i původní model od Witta Larse se záštitou a dále dnešní bushcraft varianta (za 20 let bude nepochybně nazíraná jako výstřelek doby).
V současné době se k výrobě nožů používá nerezová ocel 12C27 sandvik kalená na HRC 57-58 a uhlíková ocel kalená na HRC 59-60. V laminované oceli tvoří prostřední vrstvu vysokouhlíková ocel zakalená na HRC 61. Pak se vyrábějí asi tři modely s tzv. triflex úpravou uhlíkové oceli, která spočívá v dekarbonizaci povrchové vrstvy před kalením, takže tvrdší ocel (HRC 58) má na povrchu měkčí vrstvu o síle ca 0,1 mm (HRC 50). Technologickou novinkou jsou modely s ocelí sandvik válcovanou za studena, které by měly mít ostří odolnější proti opotřebení (nová Morakniv 2000, Clipper MG, řada Fishing Comfort, Hunting Set kit, a některé další).
Ručky jsou nasazené na trnu, který je u různých modelů různě dlouhý (od 3 cm u levnějších modelů po asi 7 cm u Mora 2000). Nová řada Companion navazuje tvarem ručky na řadu Clipper, ale má protažený trn podobně jako řada Craftline (Bahco) a nahrazují původní modely Erikkson 711 a 510 (ten se proslavil díky bushcraft limitce Ray Mearse). U starších modelů a u osazených samostatně prodejných laminovaných čepelí je trn průběžný.
Tentokrát jsem si do testu kromě řezání korkového špuntu od vína vymyslel ještě jednu "disciplínu": řezání dubového suchého klacku (50x odříznutí hobliny) a poté znova test na korkovém špuntu. Suchý dub je tvrdé dřevo a zdaleka ne všechny nože ho ustály se ctí. Abych měl kontrolu, řezal jsem kromě Mor ještě s čepelí z RWL34 (ta řezala do korku silou 5-10 kg). První hodnota charakterizuje sílu potřebnou na zaříznutí do špuntu, na druhé hodnotě se podílí už také tvar výbrusu. Z tabulky je patrné, že nejlepších výsledků dosáhla tenká filetovací Mora. U Mora 2000 byla testována zvlášť tenká přední a silnější zadní část čepele (hodnota je v závorce).
Z tabulky i z obrázků je patrné, že rozdíly nejsou velké a sandvik se chová u různých modelů vcelku předvídatelně. Sandvik tzv. válcovaný za studena (???) dává lepší výsledky až po obtažení nového a lehce ztupeného nože na keramice (to už byla olivová 860MG, zatímco dřevěná 345 šla do testu rovnou z krabice).
Řezání hoblinek dobře ukáže, jak jsou Mory ještě ostré po řezání dubového klacku. Zleva Mora 2000, Mora 860MG Army a Mora Hunter, dole pro srovnání RWL34 od Mikovu.
Čím jsou hoblinky tenčí a jemnější, tím víc se kroutí. Řada Clipper: zleva žlutá filetovací Mora 893 Soft, olivová Mora Clipper 860MG Army, oranžové Bahco a červená Mora 840 Carbon.
Hobliny bílé čínské Rapaly, staré Mory a laminované FTB1 (nejjedovatější uhlíková čepel), která má jemné spirálky jako šneky.
Morakniv 2000 je ideální nůž na potraviny - má dvojí funkci - zúžená špice je ideální na zeleninu (ještě bych výbrus o trochu víc zploštil), a to i na velmi jemnou cibulku. Pevnější polovina umožňuje silové použití. Vadí mi na ní jen omezení vyplývající z použité ocele. Sandvik je dobrá ocel, ale taková RWL34 by noži slušela ještě o trochu líp. Tvar čepele si zaslouží hlubší test a experiment. Na základě své zkušenosti musím konstatovat, že plochý výbrus v přední části by byl ještě o chlup praktičtější. Nicméně je to vynikající řešení.
Rukojeť: ergonomicky je dostatečná, ale na slizu z lína už klouže, ale to už klouzaly všechny včetně vroubkované ručky filetovací Mory.
Frosts filetovací (žlutý): na šupiny je fantastická, řezivost a pružnost jsou vynikajicí, díky zaoblené špici se tolik nezapichuje jako Marttiini. Čepel je přece jen o trochu vyšší, než u klasického filetovacího nože, takže je v řezu pevnější a lépe drží stopu. Krátká čepel je výborně ovladatelná, ryba se s ní dá dobře i vykuchat, jenom to silové porcování s ní už moc dobře nejde, protože přece jenom trochu pruží. Na kapra do 2 kg a na menší ryby je ideální, na filetování větší ryby je vhodnější model s delší čepelí. Z moderních nožů považuju filetovací Moru za jeden z nejlepších rybářských švédských nožů, které jsou na trhu momentálně dostupné. Materiál čepele je adekvátní jejímu použití a řezivost je prostě vynikající, high carbon u nerezového sandviku znamená jeho zušlechtění (současné modely by měly být válcované za studena). Kdybych byl vývojář u firmy, tak bych čepel tohoto modelu prodloužil na 12 cm. To je délka, kterou kromě zavíracího Opinelu žádný filetovací nůž na trhu nemá a kterou považuji za zcela optimální pro naše větší ryby (běžně 15 cm čepel je už hůř ovladatelná a na běžného 3 kg kapra skoro dlouhá.
Rukojeť: ergonomie u řady Clipper mi vyhovuje mnohem víc, než u Mora 2000, ručka sedí dobře v ruce při obráceném i reverzním úchopu a za mokra neklouže. Při prohnutí čepele také nehrozí, že by se nechtěně protočila.
Morakniv 860 MG Army (zelená): bytelnější a robustnější nůž s velmi slušnou čepelí shrnuje všechny výhody finek v moderním provedení, navíc velmi atraktivním pro příznivce military stylu - stejnou barvu plastu mají např. hrnečky foldacup a další drobné výrobky švédské provenience. Je to velmi kvalitní nůž za pár peněz (pochopitelně v daném segmentu trhu). Osobně jsem si i vzhledem ke hmotnosti strčil tento nůž do postranní kapsy batohu jako cestovní univerzál. Hlavně ale dává 2,6 mm silná čepel pocit pevnosti, když musíme víc zabrat. Nebál bych se do ní ani praštit tloukem. Čepel by měla být z oceli válcované za studena.
Rukojeť sice nemá na gumě vroubkování, jako předchozí žlutý fileťák, ale je měkká a přilnavá, i když je nůž mokrý nebo oslizlý. Olivové pouzdro je perfektní, stylové, ani zdaleka nepůsobí levným dojmem. Můj osobní favorit.
Bahco (oranžové): levné provedení Mory určené pro nejširší použití od zahrady přes Řempo až po rybáře (oranžová barva je velmi dobře vidět, když zapadne do trávy). Čepel je vyražená z plechu, je tenká, minimálně ve srovnání s cenově podobně nastaveným nožem Fiskars je z kvalitnější oceli, trvanlivost ostří je podobná, jako u ostatních sandvikových Mor. Tenhle nůž může cenou směle konkurovat čínské produkci, kvalita provedení je totožná s Morou, kdo chce zkusit ergonomii ručky, může právě na tomto noži, protože je po železářstvích běžně dostupný. Nicméně kdo má nože rád, záhy šahne po předchozí olivové verzi. Barevně tahle Mora předznamenává edici NeverLost.
Mora carbon (červená): tento nůž mně dost zklamal, podobně jako před lety uhlíková finka Karesuando. Čekal jsem robustnější čepel, nicméně jen 2 mm silná čepel vyražená raznicí z plechu má stejnou sílu, jako předchozí Bahco, což podle mého laického názoru nikterak neohromí a nedá to možnost ani vyniknout tradičním výhodám uhlíkových čepelí (to zas kvůli výbrusu), odolnosti a pružnosti při buřtkraftím nasazení. U tohoto nože mi tak trochu uniká účel, pro koho byl vyroben, snad jen pro skalního příznivce uhlíkových ocelí. Odolnost ostří je průměrná. Mnohem povedenější jsou modely s povrchovou úpravou triplex, kterou nadšenci do uhlíkových ocelí ocení asi mnohem víc.
Mora Scout (černá s záštitou): tenhle nožík já nemůžu hodnotit objektivně, protože je mi malá ručka a nedrží se mi dobře. Je určený pro děti a myslím si, že je pro ně navržen docela dobře. Jako kluk jsem podobný nůž viděl u kamaráda, a všichni v oddílu jsme mu ho záviděli a toužili mít také takový. Záštita má u nože pro malé skautíky asi smysl, možná by měl mít i zaoblenou špičku. Překvapilo mne, že čepel je vyražena z plechu 2,6 mm, čekal jsem jen dvoumilimetrovou. Je trochu menší, než u modelu Clipper, pravděpodobně odpovídá již nevyráběnému modelu 510 (Ray Mears). Trn je aspoň podle reakce na magnet průběžný a dlouhý min. 7-8 cm.
Pouzdro je dvoudílné, gumový úchyt na opasek je dost úzký, do něj se zasune plastový toulec, který ale dvakrát moc na noži nedrží.
Mora laminát (Hunter, FTB1, čepele): to že Mora umí vyrobit kvalitní nůž z uhlíkové oceli dokazují její laminátové čepele. Na středu úžasně řezivé, snadno brousitelné do jedovata a přitom zesílené na bocích. Otázkou je pružnost čepele - po ohnutí zůstala vyhnutá do strany a musel jsem ji rovnat vyhnutím na druhou stranu. Jinak laminované čepele jsou ve dvou tvarech, Hunter je vynikající nůž se všestranným použitím a mírně vyšší čepelí u špice, trochu imituje tvar bowie čepele, kdežto FTB1 je výrazně víc pichlavý a finkoidní, má kratší a užší čepel. Přímo fantastická řezivost je daná skvělým nabroušením. Na obrázku je osazená 9cm čepelka, kterou mi věnoval kamarád Jirka a která má fantastickou řezivost.
Nechal jsem provést na laminátové čepeli Hunter pokus se zploštěním výbrusu v přední části nože ve stylu M2000, který jen potvrdil všestrannost a univerzálnost jak tvaru čepele, tak děleného výbrusu. Pro ty, kteří by snad chtěli tuto cestu následovat, mám nemilý vzkaz od brusiče Honzy, který mě za tenhle nápad nejspíš několikrát proklel: "půlený výbrus by nevadil, kdyby byl na čepeli buď stejný materiál, nebo na vrchní vrstvě laminátu byla kvalitnější ocel, protože na brusce se vrchní materiál čepele jakoby nalepoval, když se najíždělo z ostří (tvrdé oceli) na měkké boky. Při zapáčení do strany bude čepel náchylná na ohnutí, ale zase když jsem nůž dobrušoval ručně, tak se čepel už tolik neprohýbala. Při práci bude užší čepel lépe řezat, o čemž jsem se přesvědčil na pravé ruce." Výsledek můžete posoudit sami. Mně tento tvar vyhovuje mnohem víc, než Mora 2000. Zdá se, že i přes obrovskou invenci, kterou firma vložila do vývoje nových modelů, je stále ještě co vylepšovat a posunovat dál.
Fiskars: to je nůž na takové použití, kde nepotřebujeme mít žádnou velkou ostrost. Dá se sice snadno nabrousit do jedovata, ale ze všech testovaných nožů nejhůř drží ostří, odhaduji to na nepříliš povedenou 420. Tupí se doslova pod rukama. Čepel je nasazená na velmi krátkém trnu a ručka je dutá (typ pro surviválisty - dá se do ní schovat KPZetka ;-), tampón nebo firesteel). Nicméně, vzhledem k ceně, ani tento nůž nezatracujme, protože na zahradě nebo v nouzi svou práci odvede. Standardně vozím jeden v kufru auta a už několikrát se mi hodil, že byl po ruce, když bylo potřeba něco přeříznout. Plastové pouzdro a nerezová ocel je optimální řešení. Přesto, kdybych měl dnes vybírat v této cenové hladině, vzal bych Bahco.
Morakniv 345: zcela na závěr jsem si nechal jeden model z nejvyšší řady, kterou Mora vyrábí. Jedná se o klasickou finku s dřevěnou ručkou a hliníkovou hlavicí, tak trochu v retro stylu loveckých nožů Solingen, včetně stylu pouzdra. Nůž má prohnutou čepel dlouhou skoro 13 cm a je primárně určen ke zpracování zvěřiny (kombinace skinneru s porcovacím nožem). Oproti klasickým finkám je čepel prohnutá, 3 mm silná, takže skutečně na pomezí finky a loveckého nože. Materiálem je za studena válcovaná nerezová ocel. Testoval jsem odolnost ostří ve srovnání s dalšími modely, subjektivně mi ostří připadalo po odřezání dubového kolíku velmi ostré, ale objektivní test neukázal žádný propastný rozdíl.
Morakniv Fishing Comfort 896: milimetr silná pružná čepel je 15,5 cm dlouhá a dobře se prohybá, tím že je mírně prohnutá jde krásně postupně do řezu od ručky ke špici nože. Sandvik drží slušně ostří - platí pro něj stejná charakteristika, jako pro kratší filetovací nůž, akorát je zde čepel užší, takže nůž nemá tak univerzální použití, jako jeho kratší varianta. Prohybá se do stran a třeba krájení chleba je s ním docela vachrlaté. Ale na ryby je nůž výborný, většího kapra zbavíte šupin během pár okamžiků a filety se s ním dělají také krásně, protože dlouhá měkká čepel kopíruje krásně žebra a jde lehce do řezu. Ostří drží podobně, jako ostatní sandvikové čepele.
Tak jakou Moru si tedy máte vybrat? Tady je každá rada drahá, a to doslova, protože k výběru je jich nepřeberně. Asi na prvním místě bych uvedl úchop, každý máme jinak velkou ruku a každému vyhovuje něco trochu jiného a mezi současnými řadami je hodně rozdílů ve velikosti a tvaru ručky (doporučuji projít webové stránky výrobce, kde si prohlédněte jednotlivé řady dostupné na trhu, http://www.moraofsweden.se/index.php?id=11 - nová řada Craftline je tvarově podobná jako řada Clipper, má ale užší a delší trn (viz rentgenový obrázek nahoře), stejně tvarovanou ručku má i řada Fishing; Classic je tradiční původní řada s dřevěnou barelovou ručkou; moderní tvar má řada Bushcraft, kde některé čepele jsou v úpravě triflex, jiné jsou půlené jako u Mora 2000; řada NeverLost se vyznačuje oranžovou barvou, takže podobně jako Bahco je dobře vidět v trávě.
Mory jsou k uživatelům velmi přilnavé a nezřídka už se stalo, že u jedné Mory nezůstalo. Proto víc než jindy zde platí přísloví, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci a zejména těm, co chtějí ušetřit, bych poradil, aby si hned napoprvé koupili vyšší model, celkově to vyjde levněji, než se k němu postupně propracovávat přes modely levnější. Znovu a znovu mě fascinují sbírky 10 různobarevných modelů, které dohromady stály majlant. Řekl bych, že tuhle strategii různobarevných ruček má Mora dobře promyšlenou, někde na pozadí našeho podvědomí to zapíná dávnou vzpomínku na školní pastelky a z uživatele se pomalu stává sběratel. Takže pozor na to, vybírejte s rozmyslem a cíleně vzhledem ke své potřebě!
Na následujících fotografiích jsou jednotlivé nože při přípravě hoblin, které používám jako podpalovače do kamen na chalupě. Síla hoblin zhruba ukazuje řezivost jednotlivých nožů a odolnost ostří, dřevo je proschlé smrkové, naštípané po létech.
Walking Dead Knives