Nože - Nůž
NOŽE-NŮŽ Aktuality, videa, fotky, komentáře
Nože - Nůž hlavní strana |  Nožířské oceli |  Materiály střenek |  Typy čepelí |  Typy pojistek |  Tabulka složení nožířských ocelí |  Čepele - tvary, broušení |  VIDEA NOŽŮ |  Výběr nože |  Zubaté vs. rovné ostří |  Černěná vs. nečerněná čepel |  O výrobcích nožů |  Nože ve filmu | 
AKTUALITY, RECENZE, VIDEA, FOTKY... |  KONTAKT-OBJEDNÁVKY-OP  Základní informace o nožích aneb než se začnete ptát - čtěte !

NABÍDKA
ZNAČEK NOŽŮ :

AKTUALITY
SKLADEM
SLEVY-AKCE
VÝPRODEJ
ABKT Tac
Akinod
Aku Strike
Al Mar
Amare
American Tomahawk
Anglesey
Anza
Artisan
Attleboro Knives
Bark River
Bastinelli Creations
Bastion
Bear & Son
Becker Knife & Tool
Begg Knives
Benchmark
Benjahmin
Beretta
Bestech Knives
Beyond EDC
Black Fox
Blackjack Classic
Blackhawk Blades
Blade Tech
Boker
Bradford Knives
Bradley
Brous Blades
Browning
Buck
BucknBear
Byrd by Spyderco
Camillus
Canal Street
Cardsharp2 IS
CDS
CH Knives
Cherusker
Civivi
CJRB
Chroma Scales
CMB Made Knives
Cobratec
Cold Steel
Combat Ready
Condor
Columbia River (C.R.K.T.)
CS Green River Tactical
CSSD/SC Bram Frank
Cudeman
D-Tac
Damned Designs
Daggerr
Darrel Ralph
Defcon Blade Works
Deejo
Demko
Dendra
DICTUM
Dirty Bird
Double Star
Douk-Douk
Down Under
DOVO
DPX Hest
Du-Star
Eickhorn Solingen
EKA
Elite Tactical
EOS
ESEE
Ferrum Forge Knife Works
Finch
Fisher Space Pen
Flytanium
FOBOS Knives
Fred Perrin
G.Sakai
Ganzo
Gerber
Grohmann
Grissom
Guardian Tactical
Halfbreed Blades
Havalon
Hazen Knives
Heckler & Koch
Heretic
Hibben Knives
Higonokami
Hoback
Hogue
Honey Badger
Hen&Rooster
HTM
Ibberson Yacht
IXL
Jason Perry Blade Works
Ka-Bar
Kai USA
Kanetsune
Kansept
Karbon
Kellam Finland
Kershaw
Kissing Crane
Kizer
Kizlyar
Komoran
Krudo
Kubey
Kunwu
Lansky Knives
Linton
LOTAR
Mantis Knives
Marbles
Marttiini
Maserin
Master Cutlery
Maxace
Maxpedition
Maxpedition Knives
Medford
Mercury
Meyerco
Microtech
Mission
Moki
Morakniv
Muela
Myerchin
Nemesis
Nezařazeno
Nieto
Nite Ize
Nože-Nůž
Ohta
Old Hickory
Ontario Knives
OTTER-Messer
Outdoor Edge
Pathfinder
Patriot Bladewerx
Pena Knives
Pouzdra na nože
PMP Knives
Quartermaster
QSP Knife
RAMBO
Ranger Knives
RAT Cutlery
Real Steel
Reate Knives
Reiff Knives
Remington
REVO
Rike Knife
Robert David Laguiole
Roper
Rough Ryder
Rough Ryder Reserve
Ruger
RUIKE
S-TEC
Samura
Sanrenmu
Santa Fe Stoneworks
SCAR Blades
Sencut
Sheffield
Shadow Tech
Shieldon
Schrade
SIG
Skif Knives
Smith & Wesson (S&W)
Sniper Bladeworks
SOG
Southern Grind
Spartan Blades
Spyderco
StatGear
Stedemon
Steel Will
Stroup Knives
Svord
Takumitak
TEC Accessories
Tekta Knives
Templar
Terzuola
Timberline Knives
Tools for Gents
TOPS Knives
Trivisa
Ultra-X
United Cutlery
Utica
UZI
V NIVES
VDK Knives
Viking Tactics
Vosteed
Vystřelovací
Automatické nože

Wachtman
Wander Tactical
We Knife Co Ltd
Wesn
Witharmour
Wild Steer
Willumsen
XIN Cutlery
Zero Tolerance
Zoe Crist

PODLE POUŽITÍ :
KUCHYŇSKÉ NOŽE
Vystřelovací
Automatické nože

Filetovací nože
Pouzdra na nože
Vrhací nože
Záchranářské nože
Škrtadla (podpalovače)
Damaškové nože
Potápěčské nože
Údržba nožů
Taktická pera,
Teleskopické obušky,
Nunchaku, Kubotan,
Sebeobrana

Paracord - Parachute Cord

BROUSKY
BRUSIVO :

KAMENOŽROUT
Lansky
Spyderco
DMT
KME Sharpeners
C.R.K.T.
EZE-LAP
Norton Sharpeners
Japanese Waterstone
Hewlett Sharpeners
Gerber
Boker
CASE
Kershaw
Marbles
Arkansas Sharpeners
Smith's Sharpeners
Schrade Sharpeners
Warthog
Work Sharp
Kapesní brousky
Belgické břidlice
Vodní kameny
Suehiro/Cerax

Vodní kameny Naniwa
Vodní kameny
King/Sun Tiger

Real Steel


KONTAKT
OBJEDNÁVKA


zavírací nože
nože s pevnou čepelí
kuchyňské nože
lovecké nože
rybářské nože
vojenské nože
kapesní nože
dýky
brusivo brousky


UŽITEČNÉ INFORMACE :
Převod jednotek
(inch na cm...atd)


Anglicko-český
nožířský slovníče


Nožířské ocele

Sitemap Nože-Nůž
Sitemap.txt
Sitemap.xml


Nožířské oceli - ocele
Nože - Nůž

VLASTNOSTI NEJBĚŽNĚJI POUŽÍVANÝCH NOŽÍŘSKÝCH OCELÍ
Ocel :   1.2379-D2   1055   1075   1095   10Cr15CoMoV   10Cr17   12C27   12C27   12C27M   13C26 Sandvik   14C28N Sandvik   14-4CrMo   154CM   17Cr7MoV   20CV   2Cr13   3Cr13   3G   3V   4034   4116 Krupp   4140   420HC   420J2   425M   440A   440B   440C   440V   440XH   4Cr13   50100   5160   52100   52100   6168CrV   65Mn   7Cr17MoV   80CrV2   8C13CrMoV   A2   A-36   AK-5   AK-9   AN58 INOX   AR-RPM9   ATS-34   ATS-55   AUS-10A   AUS4-A   AUS6-A   AUS6-M   AUS8-A   BG-42   Böhler S290   C-70   Carbon V   Cowry X   CPM 1V   CPM 154   CPM 20CV   CPM M4   CPM T420V   CPM T440V   CPM-10V   CPM-15V   CPM 3V   CPM 9V   CPM CRU-WEAR   CPM D2 Tool   CPM-S110V   CPM-S30V   CPM-S35VN   Cr8Mo2VSi   CTS 204P   CTS-BD1   CTS XHP   CTV2   D2   Dauphinox   DC53   DNH 7   Duratech 20CV    ELMAX   GIN-1   H1   Hitachi Super Blue Steel   HWS-1   INFI   INOX   K110   K390   L6   LC200N   Lam. CoS   M2   M390   MagnaCut   Maxamet   MOVA-58 (MV 58)   M-VX   N690   Nitro-V   O1   RWL-34   S30V   S90V   Sandvik   San Mai III   SB1 (Niolox)   Sleipner   SG2   SGPS   SPY27   SK-5   SLD-Magic   T15   T5MoV   US 2000   Vascowear   VG-1   VG-10   W-1   W-2   White Steel   X15TN   XT – 80 (XT – 70)   YK-30   Z60CDV14   ZDP-189  


Materiály pro výrobu nožů – čepele

Materiály pro výrobu nožů – čepele

 

 

            Následující stánky si vzaly za úkol reflektovat časté dotazy na kvalitu nožů, zejména  „kvalitu čepele“. Termín kvalita čepele je uveden v uvozovkách z důvodu komplexnosti pohledu na finální vlastnosti nože, tohoto nejstaršího pomocníka člověka; na jeho nejdůležitější část. I když, k čemu je trvanlivé ostří v kombinaci s nevyhovující střenkou (odolnost proti amortizaci a prostředí, ergonomie apod.).

            Následující stránky jsou zaměřeny na složení ocelí, jejich tepelné zpracování a mechanické vlastnosti takto získaného polotovaru pro výrobu čepele nože. Mechanické vlastnosti jsou soustředěny na nejstarší problém výroby nožů a ten sdružuje termíny tvrdost a houževnatost. Nesmí chybět ani kvalita slitiny z pohledu broušení a její výdrž při pracovních změnách okolní teploty, korozní odolnost a další fyzikální a chemicko-fyzikální zkoušky (magnetizmus, chemická odolnost apod.). Kvalita ostří se odráží ve výsledcích řezných, resp. sečných zkoušek, které se používají podle „potřeby“ výrobce nože. Nejdůležitější z pohledu kvality ostří je tvrdost a ta je opět bez dostatečné houževnatosti (laicky nazývaná odolnost proti deformaci plastické i elastické) zbytečná. A stále dokola se pohybuje řešení tohoto odvěkého problému nožířů, který je postupně řešen změnou chemického složení a tavením výchozích surovin, technikou, resp. podmínkami a multiplikací kování, vlivem tepelného a chemicko-tepelného zpracování a v poslední době vzrůstá i vliv vrstvení a přípravy výchozího materiálu práškovou technologií (atomizace + kování).

 

       Informační stránky jsou rozčleněny:

 

-         základy slitin železa s uhlíkem (informativně) a ostatními prvky,

-      komentář výrobců ocelí a  uživatelů, technologii tepelného zpracování, tváření (odkazy na www),

-         uhlíkové a slitinové oceli,

-         nástrojové oceli,

-         nerezové oceli,

-         „neocelové“ materiály čepelí

-         dodatečné informace.

 

V oblasti slitin Fe a C (+ Cr, Ni, Mo ,V, W, Mn, Co, Si, Al. Cu, Ti, Nb apod.) lze dnes prakticky čerpat informace z nepřeberného množství základní i odvozené literatury v oblasti nauky o materiálu. Vliv jednotlivých přísad na výslednou fázovou strukturu slitiny, na tvar a posunutí ARA, IRA diagramů, na mechanické chování materiálu včetně jeho měření, je detailně popsán např. v knize: Ptáček, L. a kol.: Nauka o materiálu I a II.

Z celé, velmi široké problematiky, lze pro potřeby zde popisované oblasti vybrat:

-         vliv obsahu uhlíku na finální tvrdost oceli,

-         vliv vměstků a segregačních filmů,

-         vliv velikosti zrna na lomové chování oceli,

-         vliv obsahu Cr a C na korozní chování slitinové oceli,

-         morfologie martenzitu, vnitřní napětí ve výsledné struktuře a vliv obsahu uhlíku na výslednou tvrdost oceli při různém technologickém postupu kalení, vytvrzování apod.

to jsou nejdůležitější aspekty přípravy slitiny v nožířské praxi a jsou detailně rozpracovány v uvedené literatuře z oblasti nauky o materiálu. Seznam použité literatury, zde uvedené, je současně rozsáhlý informační základ současných poznatků ze zmíněné oblasti slitin Fe+C.

 

Materiály pro výrobu nožů – Co bychom měli vědet při výběru a posuzování oceli

 

Před vyhledáním konkrétních ocelí dle požadavků zákazníka, resp. tazatele, je nutné se ujistit, zda tento tuší, na co se dotazuje a co ví o dané problematice.

Zná-li, že:

-         ocel je slitina železa s uhlíkem, kterého musí být v objemu minimálně 0,3%, aby      byla ocel kalitelná,

-         přídavné (legující) prvky se rovněž podílí na prokalitelnosti oceli,

-         vysokouhlíkové oceli obsahují více jak 0,5% uhlíku a s rostoucím obsahem uhlíku (C) roste i tvrdost oceli do cca 60 až 62 (!) HRC (někteří výrobci oceli udávají dokonce i více!?),

-         označení ocelí je dle schématu – 10 je označení uhlíkové oceli, každé jiné číslo označuje slitinovou ocel, 50XX je označení ocelí s podstatným obsahem chrómu –chromové oceli, (norma SAE, oceli s písmeny jsou nástrojové oceli –W1, O-1, D-2),

-         poslední čísla označují obsah uhlíku ve slitině (1095-0,95%C, 52100-1,0%C, 5160-0,60%C apod.),

-         chróm (Cr) – určuje korozní odolnost slitiny, tvar karbidů, odolnost proti opotřebení a kalitelnost; vyšší obsahy Cr ale zvyšují křehkost s rostoucí tvrdostí (obsah karbidů!),

-         od 11%Cr v oceli začíná být tato korozivzdorná; do tohoto obsahu %Cr ovlivňuje disperzitu karbidů Cr a jejich tvar,

-         čím více Cr, tím je vyšší odolnost proti korozi; absolutní nerezová vlastnost není(!), obsah uhlíku pomáhá zvyšovat odolnost proti korozi i u uhlíkových ocelí,

-         mangan (Mn) zjemňuje stupeň jemnosti zrna, přispívá k prokalitelnosti, pevnosti a odolnosti proti opotřebení, působí deoxidačně při tepelném zpracování a válcování; je obsahem mnoha nožířských ocelí typu A-2, L-6 a CPM-420V,

-         molybden (Mo) formuje karbidy, předchází vzniku křehkosti a umožňuje dosahování vysoké pevnosti při zvýšených teplotách, je přidáván do mnoha ocelí, které jsou kalitelné na vzduchu, obecně zvyšuje pevnost, tvrdost, prokalitelnost a houževnatost; kladně ovlivňuje obrobitelnost a odolnost proti korozi; oceli A-2, ATS-34 mají 1% a více molybdenu,

-         nikl (Ni) se účastní na pevnosti, korozní odolnosti a především na houževnatosti; příkladem jsou oceli L-6, AUS-6 a AUS-8,

-         křemík (Si) zvyšuje pevnost a odolnost proti opotřebení a podobně jako Mn znepříjemňuje obrábění,

-         wolfram (W) zvyšuje odolnost proti opotřebení a spolu s Cr nebo Mo se podílí na rozvoji rychlořezných ocelí tzv. Hi speed steels, příkladem je ocel M-2,

-         vanad (V) určuje tvar a hlavně jemnost karbidů, které vytváří abrazivzdornost, houževnatost a prokalitelnost; je obsažen ve velkém množství ocelí, kde neznámější jsou – M-2, Vascowear, CPM T440V a 440V podle rostoucího obsahu %V. Oceli BG-42, ATS-34, D-2 i S30V mají extra zvýšený obsah vanadu,

-         kobalt (Co) zvyšuje pevnost tvrdost, dovoluje ochlazování z vyšších teplot, podílí se na vlastnostech materiálu v kooperaci s dalšími legujícími prvky.

 

Tuší-li dále tazatel, co je tvrdost oceli a jak se měří u tvrdých materiálů? Tedy, že je doporučeno měření podle pána Rockwella (vtlačování diamantového kuželu po předtížení; měří se smluvně hloubka vtisku) a výsledek je udáván HRC (udávaná průměrná tvrdost lepších kuchyňských nožů je do 55 HRC. Je-li u materiálu uvedena tvrdost 58-60 HRC je tvrdost cca 59 HRC. Je to průmět měření u tvrdých a měkkých strukturních fází; např. ocel 440C je hodnocena jako ocel s tvrdostí 60 HRC a další zvyšování tvrdosti (rostoucí obsah chrómu(!) je na úkor houževnatosti, resp. na vrub nárůstu křehkosti.

Pokud jsou uvedené fakty zřejmé, lze po vyčerpání všech možností plynoucích ze znalosti chemického složení (které je většinou u konkrétní oceli k dispozici) a výsledné vlastnosti nelze erudovaně odhadnout, lze přistoupit ke konkrétnímu popisu jednotlivých ocelí.

Zdálo by se, že tedy stačí vzít ty „nejlepší“ příměsi, přidat je k oceli s vysokým obsahem uhlíku a vysoce kvalitní nožířská ocel je na světě! Staletími ověřená pravě však svědčí o tom, že tomu tak není. Je zde otázka vhodného procentuelního poměru prvků, technologie přípravy polotovaru, příprava polotovaru čepele (kování je lepší než vystřihování, či vyřezávání laserem!), technologie tepelného zpracování, broušení apod. Navíc teoretické a hlavně praktické zkušenosti jednotlivých nožířů, které jsou nenaučitelné. Ale pozor, „zkušenosti“ některých výrobců jsou v mnoha případech zatíženy subjektivními (chtěnými či nezáměrnými) výsledky, proto jsou uvedené čísla uvedená v literatuře většinou orientační!

 

Nečastěji používaně materiály pro čepele nožů

 

1. Uhlíkové a slitinové oceli: 1095, 52100, 50100-B

Oceli s chemickým složením a výslednou tvrdostí dle tabulky: 

Steel

C

Mn

Cr

Ni

V

Cu

Si

HRC

1095

0.9-1.03

0.3-0.5

45-66

52100

0.98-1.10

0.25-0.45

1.3-1.6

58-60

50100-B

0.93

0.43

0.60

0.03

0.21

0.16

0.24

58-60

jsou nejrozšířenější oceli této skupiny a tvoří základ dalších  s různými drobnými modifikacemi v rámci chemického složení (min. obsah W, Ti, Al, B, Cu a  P, S).

Ocel 1095 – je vysokouhlíková ocel, která je obvykle kalena ve vodě s maximální tvrdostí do 66 HRC a vykazuje dobrou abrazivzdornost a lomovou houževnatost. Malá prokalitelnost odkazuje tuto ocel do oblasti výroby nožů z tenkých plechů. Z hlediska zrnitosti lomu je ocel dle ASTM na 9. stupni. Hodnoty vybraných mechanických vlastností (houževnatost v krutu, Charpy zkoušky na vzorcích bez vrubu v závislosti na kalící teplotě, hodnoty deformace v závislosti na napětí při různé kalící teplotě) jsou dostupné na web. stránkách. Zkřehnutí, které se objevuje při popouštěcí teplotě okolo 260 ºC ( konečná tvrdost je cca 60 HRC) je obecným problémem uhlíkových a slitinových  ocelí s nízkým obsahem legur. Této oblasti popouštěcích teplot se nožíři důsledně vyhýbají! Vzhledem k tomu, že popouštění nepřináší očekávanou houževnatost při nižších teplotách a při vyšších má za následek příliš nízkou pevnost, obrací se zpracovatelé k ocelím s  nižším obsahem uhlíku, které mají lepší houževnatost při nižších teplotách, nebo zkouší bainitické kalení. Většina výrobců (Tramontina, Ontario, TOPS, Mora) doporučuje při použití tohoto materiálu maximální opatrnost (s ohledem na vysokou tvrdost ostří) při finální brusné operaci (dochází k jeho vylamování) a při tenkých polotovarech hrozí prostorová deformace. Z těchto důvodů je ocel doporučována pro menší čepele.

Souhrnně se dá o oceli 1095 uvést, že všechny dosud publikované problémy s nožířským využitím jsou spjaty s výběrem tepelného zpracování. Nevhodná oblast kalících teplot se projevuje v náhlém zkřehnutí oceli a tím i razantním poklesu houževnatosti, hlavně v oblasti dynamického impaktu. Livesay i Johnson ale dokázali funkční využití této oceli při vhodném tepelném zpracování.

 

Ocel 52100 – je vysokouhlíková ocel s malým množstvím Mn a Cr , které zvyšují hloubku zakalení a zpomalují isotermickou transformaci perlitu na dolní bahnit, které dovoluje kalení do vody resp. do oleje s poměrně vysokou tvrdostí umožňující zpracování za studena. Při austenitizační teplotě cca 810ºC a obsahu uhlíku  až 0.6% C vzniká martenzit laťkový, který není tak křehký, jako martenzit deskový. Rozpuštěný chrom dává slitině vyšší korozní odolnost než je tomu u oceli 1095. Velikost zrna na lomu dle ASTM je 9. stupeň.

Souhrnně lze o oceli 52100 tvrdit, že je ideální ocel na čepele - je jemnozrnná, dobře drží ostří (což spolu přímo souvisí!), umožňuje mnoho způsobů kalení, je abrazivzdorná a poměrně dost houževnatá. Její schopnosti jsou popsány nožíři R. Kirkem a Edem Caffreyem na stránkách Asociace amerických nožířů.

 

  Ocel 50100 – je jedna z nejběžnějších nožířských ocelí a vyskytuje se často pod různým názvem podle výrobce, který ji použil. Firma Cold Steel ji nazývá Carbon V,  firma Camillus ji nazývá 0170-6C. Lze najít i další označení této oceli jako Chrom-vanadiová ocel apod. Podobné složení má i nástrojová ocel W7. Výsledky „řezivosti“ u této oceli při kalení na tvrdost 62 HRC je všeobecně spojována s konečným broušením čepele a při dodržení doporučeného úhlu fasety 22 º s použitím keramického,  resp. diamantového brusiva jsou výsledky při sekání lana stejné, jako při většině uhlíkových ocelí této třídy.

Obecně lze tvrdit, že tato ocel, která je nazývána různě dle výrobce, má zvýšenou úroveň prokalitelnosti, jemnější zrno a mírně lepší korozní odolnost jako ocel 1095. Výsledky nožířských testů jednoznačně ukazují na průměr v oblasti běžných nenákladných čepelí.

 

2. Nástrojové ocele: L6, O1, A2, D2, INFI, V, 10V, 15V a M2

Orientační chemické složení uvedených ocelí:

Steel

Carbon

Manganese

Chromium

Nickel

Vanadium

Molybdenum

Tungsten

Cobalt

Nitrogen

HRC

L6

0.65-0.75

0.25-0.80

0.6-1.2

1.25-2.0

0.2-0.3

0.5

58-66

O1

0.85-1.0

1.0-1.4

0.4-0.6

0.30

0.30

0.5

55-64

A-2

0.95-1.05

1.0

4.75-5.50

0.30

0.15-0.50

0.9-1.4

58-60

D-2

1.4-1.6

0.60

11.0-13.0

0.30

1.10

0.70-1.20

58-62

M-2

0.95-1.05

0.15-0.4

3.75-4.5

0.30

2.25-2.75

4.75-6.50

5.00-6.75

62-66

INFI

0.5

8.5

0.74

0.36

1.3

0.95

0.11

58-60

CPM  3V

0.80

7.5

2.75

1.30

58-62

CPM 10V

2.45

0.5

5.25

9.75

1.30

58-64

CPM 15V

3.4

0.5

5.25

14.5

1.3

58-65

Tabulka udává nejen chemické složení ocelí, ale i jejich možnosti v dosažené tvrdosti při doporučovaném (často je výrobním tajemstvím výrobce!) postupu kalení. Tato tvrdost, udávaná ve stupnici dle Rockwella a odvislá od základního obsahu uhlíku, je významná z pohledu tzv. trvanlivosti ostří, které při vyšší tvrdosti, jemnozrnnosti a „dostatečné“ houževnatosti je u všech nástrojových ocelí uspokojivá pro výrobu čepelí nožů a mačet. Otázkou zůstává odolnost ocelí proti korozi, což je zase otázka obsahu chrómu a prvků, podílejících se vyšším elektrochemickém potenciálu materiálu.

 

            Ocel  L6 – je středněuhlíková slitinová ocel kalitelná v oleji a má lepší odolnost proti opotřebení (ze všech uhlíkových ocelí) a umožňuje hlubší zakalení. Má velmi malou korozní odolnost. Může dosáhnout martenzitickou tvrdost  65 až 66 HRC při velikosti zrna na lomu dle ASTM stupně číslo 8. Vysoká tvrdost oceli je příčinou menší odolnosti proti vylamování fasety ostří, která má doporučený úhel broušení 20º. Její odolnost proti opotřebení při použití na tvrdém dřevu je srovnatelná s ocelí D2.

Celkově lze tuto ocel hodnotit jako velmi vhodnou pro dlouhé čepele, kde označení houževnatá ocel je modifikováno v důsledku méně razantního tepelného zpracování. Výsledkem je struktura dolního případně horního bainitu, který je mnohem houževnatější než martenzit při „přibližně“ stejné úrovni tvrdosti. Přibližně zde znamená ve skutečnosti dolní hranici tvrdosti, která může být nedostatečná u některých nožířských testů. Neověřená je odolnost proti opotřebení.

 

Ocel O1 – je ocel pro zápustkové kování „za studena“. Hlavní legující prvek je zde mangan, který stabilizuje austenitickou fázi v oceli při nízké austenitizační teplotě (790ºC). Teplota A1 je jen nepatrně nižší, než udává Abbotův resp. Andrewsův  vztah pro určení kritické austenitizační teploty. Malý průměrný obsah vanadu a wolframu ovlivňuje tvar primárních karbidů a brání nežádoucímu růstu zrna oceli. Zároveň (opět lze vidět souhlas s velikostí zrna) se zvyšuje odolnost proti opotřebení. Velikost zrna na lomu je udávána jako č. 9 a po kalení do oleje má ocel tvrdost 65 HRC. Vzhledem k dost vysokému obsahu uhlíku a rovnoměrné segregaci legujících prvků bude rozpad austenitu udržen při kalení až do pokojové teploty. Ocel O1 je obvykle používána  pro výrobu kalibrů, razidel, zápustek a nožů (obecně). Různé hodnocení oceli tohoto typu je přímo od výrobců (např. Timken apod.) na www stránkách a jsou zde uvedeny hodnoty verifikovaných tepelných postupů a křivek ARA pro ocel O1, porovnání pevnosti a tvárnosti v závislosti na austenitizační teplotě, dynamické torzní vlastnosti a příklady tepelného zpracování, spolu s komentářem amerických nožírů (Cashen, McClung, Randal, Johnson a další) o zkušenostech s užitím oceli O1. Ta se chová velmi dobře (drží ostří) při testech se dřevem, lany a dalšími měkkými materiály, ale trhá při řezu materiál fólií a tkanin z měkkých kovů, kdy se objevuje na fasetě ostří efekt vylamování, a to jak při statickém, tak i dynamickém torzním namáhání, které klesá s tvrdosti čepele (55/56 HRC). Někdy je ocel přirovnávána k oceli S30V. Týká se to zvláště malých úhlů faset  a vhodného zatěžování (bez torzí!).V kyselém prostředí potravin se čepel pokrývá rychle patinou; jedná se o ušlechtilou korozi, která nesnižuje kvalitu čepele, pouze ruší estetiku.

Sumárně lze ocel O1 označit jako rozšířenou nástrojovou ocel s průměrnou odolností proti opotřebení, houževnatostí a nízkou korozivzdorností. To jsou vlastnosti pro lehký obranný nůž. Pro výrobu velkých nožů použití není zcela zdokumentované a vzhledem k možnostem tepelného zpracování, nejsou skutečné vlastnosti oceli zcela dané.

 

Ocel A2 – je na vzduchu kalitelná zápustková ocel. Důležitost obsahu chrómu a molybdenu spočívá v rozměrové větší stabilitě než u O1. Je vyžadována rovněž vyšší austenitizační teplota cca 980ºC. Ohřev je prováděn pozvolně po stupních pro minimalizaci tepelného gradientu a zamezení delších výdrží na teplotě a znemožnění následného růstu austenitického zrna. Rozpuštěné legující prvky a obsah uhlíku jsou příčinou vysokého obsahu zbytkového austenitu při kalení za pokojové teploty. Výsledek je pak v poklesu tvrdosti o 2,5 až 3,0 HRC. S efektem dochlazení lze dosáhnout tvrdosti 64 až 65 HRC. Průměrná odolnost je udávána pro ocel A2 stupeň 6 (ocel O1 – 4 st., D2 – 8 st). Má dobrou rázovou houževnatost. Velikost zrna na lomu je 8,5. Technické údaje pro ocel A2 jsou udávány výrobci (Crucible, Timkem) a jsou na www spolu ze základními mechanickými charakteristikami. U výrobců  čepelí byla kritizována jejich životnost!?

Souhrnně lze ocel A2 charakterizovat jako vzduchem kalitelnou nástrojovou ocel. Osobní hodnocení nožů není moc dobré s ohledem na trvanlivost, zvláště fasety ostří, což je ale jistě otázka aplikace  vhodného tepelného zpracování. Jeden z důvodů k nespokojenosti může být i obsah zbytkového austenitu, který se může za nevhodných napěťových podmínek transformovat na martenzit a zvýšit tak významně křehkost oceli (křehké vylamování v mikrooběmech).

 

Ocel D2 – je zápustková ocel pro kování za studena s vyšším obsahem přísad než A2. Zvláště obsah chrómu a uhlíku jsou obsahově vysoké, což umožňuje vznik velkých karbidů chrómu. Austenitizační teplota D2 (1010ºC) je o něco vyšší než u A2 a je opět dosahována postupně; jako u A2. Ocel má s ohledem na velikost karbidů vysokou odolnost proti opotřebení, ale s tím klesá obrobitelnost a „brousitelnost“. Korozní odolnost je s ohledem na obsah chrómu vyšší než u nástrojových ocelí (A2), ale nemá korozní odolnost martenzitických nerezových ocelí vzhledem k tomu, že většina chrómu je obsažena právě v karbidech, s ohledem na vysoký obsah uhlíku dostupného pro vazební reakce a nízkou austenitizační teplotu. Karbidy jsou hrubé a mohou dosahovat až 50 µm na délku, i když zrnitost dle ASTM je hodnocena č. 7,5. D2 je obecně používána v průmyslu na razidla, zápustky a různé typy nožů. Je nutné, aby zbytkový austenit po kalení na pokojovou teplotu byl redukovaný podchlazením, tzv. „zmražením“.To poskytuje širokou oblast pro proces žíhání oceli po kalení a pro konečný obsah martenzitu  a tím následně tvrdosti (300ºC - max. 64 HRC!). Při teplotě popouštění až 510ºC vzroste na přijatelnou mez houževnatost a tvrdost klesá na 58 až 60 HRC. Vysoká teplota žíhání transformuje zbytkový austenit na martenzit při opětném ochlazení na pokojovou teplotu. Obsah austenitu je nezávislý na precipitaci karbidů během žíhání, jenž zvyšují hodnotu MS. Obecně se může použít násobného žíhání k postupnému přeměně nově transformovaného martenzitu. D2 může být austenitizována až na teplotu 1120ºC se záměrem urychlit a obsahově zvýšit průnik legur do austenitického zrna, který pak snižuje MS a projevuje se jako kalící tvrdost. Tato tvrdost bývá označována jako sekundární tvrdost  a je odrazem sekundární precipitace karbidů a transformace zbytkového austenit na martenzit. Vysoká tvrdost není obvykle přínosem (www – Crucible, Timken, Böhler) hlavně z hlediska houževnatosti. Zkušenosti s ocelí je dostatek a jsou obsaženy na adresách: Deerhunter, Dozier Agent, Dozier K2, Heafner Model 17, Mel Sorg Utility,  Ray kirk test blade,  Safari Skinner,  Uluchet,  CUDA MAXX , Blackwood Hawkbill

Celkově je nástrojová ocel D2 rozšířena pro svoji odolnost vzhledem k velkému obsahu hrubých karbidů a snadno dosažitelné tvrdosti. Obecně se jedná o dobrou ocel pro kvalitní řezné čepele s průměrným úhlem fasety ostří a specielní hrubé povrchové úpravy. Korozní odolnost je pro nástrojovou ocel dost vysoká. Toto hodnocení neplatí pro zkoušky v prostředí solné mlhy resp. tzv. salt-testu, u kterého vlivem působení iontu chlóru (Cl-) odolnost oceli klesá. To je ale zcela jiný požadavek na korozní odolnost, který je uvažován např. při styku oceli s mořskou vodou apod. a je různý u každého výrobce.

 

Ocel INFI – je korektní ocel kalitelná na 58 až 60 HRC, která je používána  Jerrym Bussem (Busse Combat webpage on INFI)  a většina informací o této oceli je právě jeho provenience. Efektivnost INFI oceli použité pro výrobu nožů byla demonstrována jak v živém vystoupení před publikem u příležitosti výstav nožů a setkání nožířů, tak i na kazetách a videozáznamech. Ty zahrnují ukázky z přesekávání lana bez broušení, sekání skrze visící svazek 10 pramenů lana s palcovým průměrem, rozrušení řezanky bez ztráty ostří a těžké případy páčení spojené s velkým ohybem  kalené čepele bez jejího poškození. Osobní velmi dobré zkušenosti s ocelí jsou uvedeny u velkých obranných nožů (od upotřebení v kuchyni až po sekání dřeva z haluzí a latěk, včetně broušení-doporučen úhel 22º) na adrese Straight handled Battle Mistress, Ergo Battle Mistress a menšího útočného nože (s velmi širokým upotřebením, s antireflexní úpravou) na Badger Attack 3 .

Výsledně lze nástrojovou INFI ocel hodnotit jako plně funkční s výbornou vyvážeností korozní odolnosti, houževnatosti a trvanlivosti ostří. Lze ji použít pro výrobu jak velkých, tak i malých nožů, které musí snášet tvrdé pracovní podmínky. Předpis detailního tepelného zpracování není dostupný.

 

Ocel M2 – je vysokořezná ocel, která si uchovává tvrdost i při vysokých teplotách indukovaných při řezání vysokou rychlostí. Odolnost proti ztrátě pevnosti při vysokých rychlostech, je odvozena od vlastnosti oceli v důsledku aplikace legur, kterými jsou wolfram, molybden a vanad při vzniku sekundárních karbidů v průběhu žíhání. Vyžaduje se velmi vysoká austenitizační teplota (1232 až 1288ºC) k rozpuštění slitinových karbidů. Ocel je na vzduchu  i v oleji  kalitelná až na 66/67 HRC, (po kovaní za studena) a má velmi vysokou odolnost proti opotřebení a vysokou křehkost. Toto tepelné zpracování se používá u pilových plátů na železo. Velikost zrna dle ASTM  je od 9 do 9,5. Při porovnání s AUS-8 má lepší vlastnosti při řezání vrstvených materiálů, plastů a izolací a lze ji vybrousit do jemného ostří s tenkou fasetou. Pevnost a houževnatost při namáhání v kroucení, ale i v páčení a vliv tepelného zpracování na tyto vlastnosti, mez kluzu, ohybové testy a porovnání s T1 lze nalést na Torsional impact strength and toughness as a function of tempering temperature a Yield strength, bend strength, and hardness of M2 vs T1.

Souhrnně lze ocel s označením M2, která je ocelí rychlořeznou charakterizovat jako slitinovou ocel s vysokou prokalitelností a odolností proti opotřebení. Je velmi jemnozrnné struktury a má nízkou  odolnost při sekání. Korozní odolnost není vysoká, ale je vyšší než u většiny nástrojových ocelí.

 

Ocel 3V – je často označována celým názvem CPM-3V a je to ocel s vysokou houževnatostí, vysoce antiabrazivní vzduchem kalitelná nástrojová ocel, která má velké použití v oblasti výroby nástrojů (raznice, střižníky, zápustky a stříhací čepele pro strojní nůžky na kovy apod.). Její tepelné zpracování je patentováno (viz. 3V PDF file a patent information ).

Obecně lze ocel 3V z poznámek nožířů hodnotit jako dobrou kombinaci pevnosti (výdrž ostří)  vysoké houževnatosti. Osobních zkušeností však není mnoho!

 

Ocel CPM-10V – je normovaný materiál dle americké normy AISI A11. Je to vzduchem kalitelná vysokouhlíková (2,45%) a  vysokovanadová  (9,75%) nástrojová ocel s ojedinělou abrazivzdorností a vysokou tvrdostí. Má velmi nízkou obrobitelnost (nutné žíhání!). Průmyslové využití je široké v oblasti nástrojů pro plošné i objemové tváření. Různé specifikace a údaje o vlastnostech oceli 10V pochází od výrobců (Timken A11 PDF file, Crucible CPM-10V PDF file, patent information ). Na webových stránkách jsou uvedeny i zkušenosti nožířů s touto ocelí (Phil Wilson – 63,5 HRC). Její vlastnosti (řezivost, korozní odolnost, abrazivzdornost apod.) z pohledu tohoto nožíře jsou vyšší než u nástrojových ocelí L6 a O1. Špatná obrobitelnost je vyvážená velmi dobrou brousitelností (oboustranné ostří je provedeno po vyříznutí čepele vodním paprskem v průběhu řádově minut).

Celkově lze ocel CPM-10V hodnotit jak výbornou ocel pro nože, (které jsou navrhovány pro práci za studena!) Ty se dají velmi kvalitně nabrousit s ostřím, které je mimořádně odolné proti opotřebení obrazí i mechanickému zatěžování vysokým silovým působením.

 

Ocel CPM-15V – je s ohledem na obsah uhlíku (3,4% C) a vanadu (14,5% V) materiál odolnější jako CPM-10V. S poklesem obrobitelnost v porovnání s 10V (i ta má špatnou obrobitelnost bez žíhání!) klesá i houževnatost a roste tvrdost a kvalita ostří. Její použití je především pro výrobu forem pro přesné lití, zápustky a řezné nástroje. Technické údaje lze nalézt na Crucible CPM-15V PDF file, patent information . Osobní zkušenosti s aplikací ocelí 15V uvádí Roger Dole folder. Ocel byla porovnávána s oceli ATS-34. Byla hodnocena jako lepší v oblasti krájení plátů, což je vzhledem k obsahu uhlíku a vanadu zřejmé. Pro objektivní srovnání by však bylo nutné provést normalizované zkoušky (tvrdost apod.).

Sumárně lze CPM-15V doporučit pro oblast aplikací, kde je požadována extrémní odolnost proti opotřebení a vysoká tvrdost. Jsou to excelentní vlastnosti pro výrobu nožů, které umožňují vysoký průnik čepele do řezaného materiálu. Obrobitelnost je nízká a tedy odolnost proti opotřebení je vysoká a nutnost ostření v průběhu používání nože je minimální.



Nástrojové (středně a vysoko uhlíkové) oceli (pokračování)

 

A-36 – je středně uhlíková ocel, která nedosahuje enormně vysokou tvrdost, ale po tvářecích procesech je vrchní vrstva dislokačně zpevněná natolik, že se dostává na úroveň oceli 420J2, resp. 420HC. Je pružná a dostatečně houževnatá. Snese deformaci v ohybu na obě strany bez náchylnosti k fragmentaci. (Ne únava v ohybovém módu!). Použití je směřováno na výrobu zbraní pro bojiště, tedy s životností řádově v hodinách. Vylepšené druhy A-36 (dolegování, tvářecí procesy apod.) jsou známé a slavné výrobky z Toleda a Sheffieldu.

 

W-2 – je nástrojová ocel, která je dostatečně houževnatá a dobře drží ostří. Více se používá W-1, což je vlastně W-2 ale je bez vanadu.

 

1095, 1084, 1070, 1060, 10 – je série uhlíkových ocelí používaných ve výrobě nožů. Nejpoužívanější je 1095, která není příliš drahá a má dobré řezné vlastnosti. Když se jde od 1095 k oceli 1050, klesá obsah uhlíku, současně i stabilita ostří a zvyšuje se houževnatost. Ocel 1095 je vcelku jednoduchá, má dobrou houževnatost, drží ostří ale podléhá korozi. Oceli 1060 a 1050 se často používají na výrobu mečů. Pro nože je standard 1095, kterou používá např. firma Ka-Bar s černým povlakem. Obsahuje 0,95%C a 0,4%Mn.

 

4140 – je vysokouhlíková slitina železa, která je decentně kalitelná s úžasnou elasticitou, je-li správně vyžíhaná. Její využití je hlavně v oblasti dlouhých čepelí – kopí, rapír. Lze najít i pod označením 1.4140 !!!

 

5160 – Elastická ocel, která je pružnější (ne tvrdší) než 1095, tvrdší (ne pružnější) než 4140.

 

Carbon V – obchodní značka firmy Cold Steel, která nemá konkrétní chemické složení. Lze ji zařadit mezi oceli 1095 a O1, která rezaví jako O1. Je pravděpodobné, že se jedná o ocel 50100-B nebo-li 0170-6.  Ocel 50100 je označení dle ASM a 0170-6 je označení dle AISI. Je to dobrá, méně nákladná chróm-vanadová ocel. Označení 50100-B značí modifikaci vanadem a tak je chróm-vanadová.

 

52100 – je ložisková ocel podobná oceli 5160 (cca 1,0% uhlíku, 5160 má jen 0,6%C), která ale lépe drží ostří a je mimořádně houževnatá, stejně jako L-6.

 

Vascowear – je velmi vzácná ocel s vysokým obsahem vanadu. Je extrémně těžce obrobitelná a velmi odolná proti opotřebení. Dnes se již nevyrábí!

 

1055 – je uhlíková ocel nástrojová s obsahem 0,55% uhlíku, 0,6 až 0,9% manganu a jiné přísady. Tvrdost oceli je 60 až 64 HRC a závisí na vnitřních strukturních podmínkách z pohledu disperse a velikosti karbidů (a tedy konkrétního obsahu uhlíku). Růst % uhlíku zvyšuje náchylnost ke křehkosti. Při nižším obsahu a dobrém  prokování je tato ocel pověstná nejen odolností ostří, ale i dobrou houževnatostí.

 

SK-5 – je Japonský ekvivalent Americké 1080 s obsahem uhlíku mezi 0,75 a 0,85%                a 0,75 až 0,85% manganu. Dosahuje po zušlechtění tvrdost až 65 HRC se strukturou obsahující martenzit a nerozpuštěné karbidy. Obsah karbidů zvyšuje otěruvzdornost a životnost ostří při dostatečné houževnatosti. Je využívána v ruční výrobě. Má velmi dobré výsledky v nožířských testech s ohledem na excelentní iniciační ostří. S ohledem na tyto vlastnost je využívána i pro výrobu dřevařského ručního nářadí (dláta, vrtáky apod.).

 



3. Nerezové ocele

Steel

Carbon

Manganese

Chromium

Nickel

Vanadium

Molybdenum

Cobalt

Nitrogen

Silicon

HRC

H1

0.15

2.00

14-16

6-8

0.5-1.5

0.1

3.0-4.5

58-68

420J2

0.32

1.0

12-14

1.0

54-56

420HC

0.4-0.5

1.0

12-14

0.5

0.6

55-58

INOX

0.52

0.45

15

0.5

0.6

56

12C27mod

0.52

0.4

14.5

57-58

12C27

0.60

0.4

13.5

58-60

13C26

0.68

0.65

12.8

0.4

58-60

8C13CrMoV

0.8

0.4

13.0

0.20

0.10

0.15

0.5

60-61

440A

0.60-0.75

1.0

16-18

0.75

56-57

440B

0.75-0.95

1.0

16-18

0.75

56-60

440C

0.95-1.2

1.0

16-18

0.75

58-59

AUS-4A

0.40-0.45

1.0

13.0-14.5

0.49

0.10-0.26

55-56

AUS-6A

0.55-0.65

1.0

13.0-14.5

0.49

0.10-0.26

56-58

AUS-8A

0.70-0.75

0.5

13.0-14.5

0.49

0.10-0.26

0.1-0.3

58-60

154CM

1.05

0.5

14.0

4.0

55-62

BG42

1.15

0.5

14.5

1.2

4.0

0.3

55-62

VG-10

0.95-1.05

0.5

14.5-15.5

0.1-0.3

0.9-1.2

1.5

59-  62

SGPS

1.40

0.40

15.0

2.0

2.8

0.5

62

S30V

1.45

14.0

4.0

2.0

0.11

55-62

S90V

2.3

14.0

9.0

1.0

58-62

ZDP189

3.0

20.0

65-68

Tyto materiály jsou všeobecně odolné proti koroznímu působení běžných prostředí, kde se udává kyselost pH cca 5 až 7,5. Vysoké obsahy agresivních látek (kyseliny, louhy, taveniny) i chloridy mohou vést k nevratnému poškození oceli. Obsahy fosforu, síry i mědi, které jsou zde stanoveny jako nečistoty, jsou udržovány ve pod hranicí 0,05% hmotnostních jednotek.

 

Ocel H1 – je nerezová ocel, která i navzdory vysokému obsahu niklu 6-8% dovoluje precipitační vytvrzování (stárnutí), což je metoda opačná ve vztahu k běžnému kalení, které je převážně používané u nožířských nerezových ocelí. Hlavní výhoda precipitačního vytvrzování je v tom, že umožňuje dodávat materiál do výroby ve stavu optimální obrobitelnosti a následné tepelné zpracování nevyžaduje vysokou teplotu kapalných lázní. Jakost oceli má velmi blízko ke korozní imunitě. Její ověření se u tohoto druhu oceli vyžaduje. Mnoho výrobců-nožířů popisuje korozní chování materiálu, ale zdá se, že korozní odolnost závisí především na zkušebních podmínkách korozní degradace, na chemickém složení působícího okolí, na teplotě a jiných termodynamických podmínkách. Ocel H1 od fy. Spyderko byla tepelně zpracována kalením na tvrdost v úrovni nástrojových ocelí (58 až 65 HRC!?). Některé materiály o této oceli lze nalézt na www stránkách - comments from Sal Glesser on Q-FOG and CATRA tests, Crucible hardness tests and comments about work hardening v popisu nožířských materiálů. Nožířské osobní zkušeností s aplikací H1 uvádí firma Spyderco, která ji porovnává s ocelí S30V a D2 u různých předváděcích a ověřovacích zkoušek. Ty ukázaly na důležitost konečné úpravy ostří! Výsledky se v mnoha případech liší dle zkušebních podmínek až o 50%, ale většinou se ocel H1 umístila daleko za ocelí S30V. Byla srovnávána i s ocelí VG-10, kde bylo zjištěno rovnocenné postavení obou ocelí v oblasti otupení ostří. U zubatého ostří nebylo možné jednoznačně stanovit pořadí ocelí.

Sumárně lze říct, že H1 je precipitačně vytvrditelná ocel s dobrou korozní odolností,docela dobrou houževnatostí a sklonem ke tvárnému porušení (ohybu) spíše, než ke křehké fragmentaci. Ostří odolává i abrazivnímu řezání  dřevěných lepenek (překližek), i když nedosahuje výsledků jiných nerezových ocelí (VG-10 a zvláště pak oceli S30V). V jiných nožířských zkouškách vyhovuje a má zvláště dobré výsledky ve zkouškách korozní odolnosti.

 

Ocel 420J2 – je nízkouhlíková martenzitická nerezová ocel pro použití v oblasti výroby nožů. S obsahem uhlíku 0,6% nutným pro dokonalou martenzitickou přeměnu je zde dosahována tvrdost 54 až 56 HRC. Tato tvrdost je pro nožířské aplikace poměrně nízká a malá je následně i odolnost proti opotřebení (vzhledem k nízkému obsahu karbidů). Z těchto důvodů je ocel používána hlavně k výrobě replik a zbraní dle fantazie výrobce, kde nízká tvrdost nevadí a snižuje náklady na obrábění. Je to jeden z mála měkkých nerezových materiálů používaných nožíři. Je často používán pro výrobu výstelek u zavíracích nožů. Srovnávací testy v oblasti sekání a řezivosti ukázaly propastný rozdíl mezi 420J2 a jinými materiály (např. S30V).

Celkově lze nízkouhlíkovou martenzitickou ocel 420J2 zařadit k materiálům pro výrobu fantasy-zbraní a na poslední místo z pohledu nožířů. Bývá užita jako vodící materiál u otvíracích nožů. Má velmi nízkou tvrdost a odolnost proti opotřebení, ale nejlepší antikorozní vlastnosti ze všech nerezových materiálů.

 

Ocel 420HC – je varianta s vyšším obsahem uhlíku jako ocel 420J2 (AISI420). Je to spojnice mezi 440C a (blíž!) ocelí 1050C. Tvrdost oceli se pohybuje okolo 58 HRC při kalení do oleje a žíhání na 150ºC. I když je obsah primárních karbidů dost nízký je stabilita ostří dobrá. Odolnost proti opotřebení je malá. Korozní odolnost při osobních zkušenostech nebyly tak excelentní jako u oceli 420J2.

Celkově lze zhodnotit ocel 420HC jako středně uhlíkovou martenzitickou ocel s korozní odolností jako Sandvik (12C27), ale s nižší tvrdostí a odolností proti opotřebení než 12C27M. Výhodou je snadné broušení a relativně dobrá stabilita ostří, která je dána podílem karbidů ve struktuře oceli.

 

Ocel INOX – je ocel švédského původu, která je používána Swiss Army Knives (Victorinox, Wenger). Slitina má podobné mechanické vlastnosti jako ocel 12C27M, ale má mírně vyšší obsah chrómu a molybdenu. Z tohoto důvodu je předpoklad i zmíněných mechanických vlastností, vyšší korozní a abrazivní odolnost, ale menší schopnosti zakalení (prokalitelnost). Horní hodnoty dosahované tvrdosti u této oceli se pohybují mezi 59 a 60 HRC. Victorinox však používá méně tvrdou modifikaci v rámci tepelného zpracování; je to cca 56 HRC.

Obecně je ocel INOX označována jako ocel podobná 12C27M, která je upravena z hlediska vyšší houževnatosti a korozní odolnosti.

 

Ocel 12C27M – je klasická nerezová ocel pro kuchyňské příbory a pomůcky. Lze ji označit jako ocel s dostatečným obsahem karbidů ve struktuře podobně jako ocel 440B. Tzn., že má podobný poměr uhlíku a chrómu. Tomu odpovídá i tvrdost a korozní odolnost jako 440B; má jednoznačně menší odolnost proti opotřebení, vyšší trvanlivost ostří a maximální brousitelnost, která je odvozena z obsahu nerozpuštěných karbidů. Při kalení do oleje a popuštění na 150ºC dosahuje tvrdost 60HRC, ale většinou je to v praxi jen 58 HRC. V nožířských zkouškách je ocel12C27M srovnatelná s ocelí VG-10 a skandinávskou 1095-kou. Úhel ostří bývá postupně broušený jako u 154CM Silver Trident na 10ºa poté na mikrofasetu 15º. S takto, diamantovým kotoučem získaným pracovním.řezným úhlem, je průnik čepele do vrstveného materiálu dostatečně agresivní.

Sumárně lze ocel 12C27M označit jako materiál pro nože, které potřebují vysokou korozní odolnost bez ohledu na prostředí použitých smáčedel. Dobrá je i houževnatost materiálu, tvrdost a výdrž ostří. Odolnost proti opotřebení je nižší.

 

Ocel 12C27 je ocel vlastně Sandvik (viz. dále) s upravenou odolností proti opotřebení a tím pádem i tvrdostí, ale stejnou odolností proti korozi a houževnatostí.

 

Ocel 13C26 – je Sandvik nerezová ocel s ještě více zvýšenou odolností proti opotřebení a korozi, ale hlavně vysokou tvrdostí a tím i odolností proti opotřebení. Poměr uhlíku a chrómu je zde 0,6 : 12ti a po austenitizaci při 1100ºC a zakalení se dosahuje maxima jak v tvrdosti, tak i v korozivzdornosti. Struktura oceli je velmi jemnozrnná (max. průměr zrna na metalografickém výbruse je v rozsahu 1µm!). Dodržení postupu u tepelného zpracování materiálu od vsázky, 2x temperování, austenitizaci, kalení, zmražení na -70ºC, žíhání, opět zmražení a konečného žíhání a ochlazení je zárukou kvality materiálu pro výrobu čepelí. Důležité nejsou jen hodnoty tepelných stupňů, ale i délky jednotlivých etap tepelného stavu oceli.

Souhrnně lze ocel 13C26 popsat jako přirozené pokračování oceli 12C27, kde je splněn požadavek vyšší tvrdosti a odolnosti proti abrazi při zachování korozivzdornosti a houževnatosti. Byla vyvinut jako materiál pro holící čepele a tím je podmíněna trvanlivost ostří. Je to ideální nerezová ocel pro splnění požadavku vysoké úvodní ostrosti  a udržení této kvality i v průběhu používání.

 

Ocel 8C13CrMoV – je nerezová ocel s vysokým obsahem uhlíku  a relativně nízkým obsahem legujících prvků – rafinační obsah vanadu a malý podíl molybdenu pro zvýšení korozní odolnosti v kombinaci s chrómem. Právě vhodný poměr mezi uhlíkem a chrómem a přítomnost jemných karbidů vanadu a molybdenu vytváří dobré předpoklady pro výslednou tvrdost a pasivovatelnost oceli s ohledem na celkovou korozní odolnost. Obsah zmíněných primárních karbidů se podílí na vysoké tvrdosti a tím i vysoké odolnosti proti opotřebení, ale nižší odolnosti ostří (vylamování karbidů). Osobní zkušenosti pochází od fy Spyderco. U nožů Cara, Finch, Meadowlark, Pelican, které jsou vyrobeny z této oceli, jsou získány dobré výsledky v porovnání s ocelí 420J2, ale horší nebo stejné jsou ve srovnání s ocelí S30V. Velmi dobré jsou výsledky se zubatým ostřím! Výsledky nožířských zkoušek (sekání s ohledem na hloubku zaseknutí, zařezávání tlakem, počet přetnutých dřevěných latí, řezáni překližkového materiálu apod.) jsou do jisté míry ovlivněné úhlem řezu (ostří) a kvalitou fasety v důsledku použitého brusiva.

Ocel 8C13CrMoV je vyšší verze 13C26 v oblasti odolnosti proti opotřebení. Trvanlivost ostří je mírně nižší. Takže, je dosahována vyšší agresivita při krájení plátků na úkor hloubky jednotlivého tlakového řezu při současném zachování ostrosti čepele (bez nutnosti „dobrušování“).



Ocel AUS4-A -  je martenzitická nerezavějící ocel se středním obsahem uhlíku, která leží vlevo v pásu složení v pseudobinárním diagramu a protíná oblast 440B. Nízká austenitizační teplota 1050ºC (F je uveden v literatuře, což odpovídá 566ºC a je to nesmysl!) čáře nasycení uhlíkem a tudíž jen malá část obsahu vanadu tak zůstává v primárních karbidech při uvedené koncentraci uhlík vs. chróm -  0,4/13,8. Následkem je poměrně nízká tvrdost 56 až 57 HRC po kalení do oleje a následném žíhání na 150ºC. Nejznámější nůž z této oceli je M16-ka od fy CRKT, který vyhovuje téměř ve všech oblastech použití kapesního nože (od tábornických účelů až po kuchyňské upotřebení). Model M16 byl vyroben z AUS4 i AUS8 (povrchová úprava pískování karborundovým materiálem).V rámci krájení na plátky nebyl mezi uvedenými noži zjištěn žádný jednoznačný rozdíl. Je důležité poznamenat, že odolnost ostří právě při krájení, např. dřeva na plátky, je hodnoceno při hrubě pískovaném povrchu čepele jako kvalitnější úprava (např. při hodnocení odolnosti proti opotřebení), než jemně pískované čepele. Nůž vyrobený z AUS4-A byl rovněž porovnáván s noži z ocele 420J2 a VG10 a při přibližně stejných ostřících podmínkách (úhel fasety cca 20º) se umístil v hodnocení opakovaného řezu (dřevotříska) mezi oběma uvedenými noži.

Celkově lze uzavřít, že AUS4-A má mírně nižší odolnost proti opotřebení a tedy i tvrdost než 420HC s vyšší odolností proti korozi. Je tedy vhodnější pro výrobu nožů, u kterých se vyžaduje houževnatost a korozní odolnost.

 

Ocel AUS6-Aje vysokouhlíková martenzitická nerezová ocel s obsahem přibližně 0,03% karbidotvorného vanadu, která leží v pseudobinárním diagramu „na pravé straně křivky nasycení uhlíkem“ (zřejmě Ac3 ?!), tedy pro poměr 0,65 % uhlíku ke 14 % chrómu. Austenitizační teplota je 1100ºC. Ocel je bližší více oceli 440C než 440B z hlediska prokalitelnosti a korozní odolnosti. Má ale jednoznačně nižší odolnost proti opotřebení.v důsledku nerozpuštěných karbidů (že by vylamování karbidů vanadu?). Hodnocen byl nůž fy Kershaw s názvem Vapor a byl porovnáván s nožem z oceli S30V (nůž Manix). Toto srovnání však není směrodatné, protože neukazuje jednoznačně kvalitu oceli jako takové. S ohledem na odlišnost provedení závěrečného broušení, které již tradičně respektuje 17º na fasetě nože u fy. KAI (Japan), která přešla pod obchodní název Kershaw(U.S.A.), ovlivňuje výsledky řezných testů. Z tohoto důvodu není trvanlivost ostří na takové úrovni jako u čepelí s úhlem fasety 20 až 22º. Hloubka vniku čepele Kershaw při tlačném řezu je však i pro tento „měkčí“ materiál větší v důsledku finálního ostření. (Moje osobní zkušenost s noži Kershaw; asi 9 typů nožů s různou ocelí; od 440C až po ATS 32!).

Souhrnně lze říci, že v porovnání s ocelí AUS4-A si ocel AUS6-A  s ohledem na rostoucí obsah uhlíku a stejný obsah legujících prvků udržuje houževnatost a odolnost proti korozi  (jen velmi mírný pokles), ale vykazuje rostoucí tvrdost a teda i odolnost proti opotřebení. Má lepší trvanlivost ostří než 440C(!), která má téměř maximální tvrdost s ohledem na obsah chrómu a je vhodná na výrobu malých, ale účinných obranných nožů, u kterých nejsou mimořádné požadavky na výsledky nožířských řezných zkoušek. Uvedená skutečnost  neplatí pro nože fy Kershaw, u kterých je tzv.“řezivost ostří“ přímo z výroby na velmi dobré úrovni.

 

Ocel AUS8-A – je martenzitická nerez ocel, která se nachází lehce pod klasickou ocelí 440C a má uhlík-chromový poměr 0,57/13 % v austenitu, který vzniká při teplotě 1100ºC. Její tvrdost je při kalení do oleje a následném žíhání na 150ºC na úrovni 62 až 63HRC. Praktické zkušenosti s aplikací lze najít u takových firem jako Spyderco, Cold Steel, CRKT i nožírů jednotlivců – A. G. Russell. Jedná se o nože Deerhunter (Russell), Kalypso Jr. (Spyderco), velký a malý Voyager (Cold Steel) a již vzpomínaná M16 (CRKT), u kterých byla hodnocena odolnost proti korozi a životnost v porovnání s ocelemi VG-10 a D2. U nožů Deerhunter (srovnatelné vlastnosti) a nižší řezací schopnosti než ocel D2, VG-10 a CPM-10V u zkoušek Calypso Jr. při řezání lan, dřeva a vrstveného materiálu. Voyagery z oceli AUS8-A od fy Cold Steel, jak střední v porovnání s čepelí z oceli U2, tak hlavně velký Voyager u řezacích zkoušek, prokázaly velmi dobré výsledky (s velkým Voyagerem fy Cold Steel vyhrála několik předváděcích zkoušek na výstavách nožů!).

Finálně lze ocel AUS8-A zařadit přímo mezi oceli 12C27 a 13C26, resp. 8C13CrMoV a to hlavně s ohledem na slitinový poměr uhlík/chróm a austenitizační teplotu 1100ºC. Tvrdost a korozivzdornost je ale mírně zlepší. Obsah karbidů je v strukturním objemu vyšší a to má za následek jejich mikrovylamování při řezném procesu. To se projevuje poklesem ve stabilitě ostří. Odolnost proti opotřebení je u čepele z AUS8-A je dobrá. Ocel je hodnocena jen jako řezný nástroj, což není vždy to jediné využití. Stačí změnit dosahovanou tvrdost oceli (místo 63 HRC „jen“ 60 HRC a pohled na využití oceli je hned trochu jiný (fy Benchmade).

 

Ocel 440A – je vysokouhlíková martenzitická ocel, kalitelná na vzduchu. Při poměru uhlík/chróm 0,48/15,1 % je austenitizační teplota slitiny 1100ºC. Maximální tvrdost při klasickém žíhání (150ºC) po kalení do oleje a podchlazení pro snížení obsahu zbytkového austenit je 59 HRC. Atlas ocelí uvádí údaje o celé sérii 440tek, ale je zaměřen především na známou 440C. Nožíř A. Ludlum ve svých tabulkách poskytuje přehled o materiálových vlastnostech ocelí 410, 420, 425modifikovaná a 440A a jejich zušlechťování. Ocel 440A byla s úspěchem použita u nože Sog Seal 2000, kde v porovnání s ocelí MPK-Ti vykazovala u zkoušek nižší houževnatost a korozivzdornost, ale lepší dynamické vlastnosti (je měkčí a drží ostří v dynamickém režimu i při známých zkouškách dělení střely kalibru 9 mm!).

Celkově lze ocel doporučit výrobcům nožů i jejich uživatelům, vyžadujícím od materiálu dobrou korozivzdornost (je vyšší než u oceli 12C27M) a odolnost proti opotřebení při sníženém obsahu primárních karbidů v jednotkovém strukturním objemu této slitinové oceli.

 

Ocel 440B – je obdobná nerezová kalitelná ocel jako 440A, jen poměr uhlík/chróm je zde v austenitu (při teplotě 1100ºC) 0,52/14,5 %. Maximální tvrdost po zušlechtění je 60 HRC. Korozní odolnost je téměř stejná jako u oceli 12C27M, ale má vyšší odolnost proti opotřebení, nižší stabilitu ostří a nižší houževnatost. Není mnoho nožů vyrobených z 440B. Nejvýznamnějším zástupcem je Randall #5. Böhlerova ocel N685E je ocelí podobnou, ale má mírně vyšší obsah uhlíku a legujících prvků. S ohledem na nižší tvrdost 56 až 57 HRC je tato ocel hůř hodnocena v porovnání s např. ocelí S30V.

Celkově lze o oceli 440B uzavřít, že má více karbidického podílu ve struktuře. Tím i větší tvrdost než 440A, vyšší odolnost proti opotřebení i stabilitu ostří. Má ale nižší odolnost proti korozi a je křehčí. Jde vlastně o vyšší verzi 12C27M s redukovanou houževnatostí a odolností břitu.

 

Ocel 440C – je vzduchem kalitelná nerezová ocel s vysokým obsahem uhlíku, která se kryje s ocelí 12C27. Má austenitický poměr uhlíku a chrómu 0,56/13,5 % při teplotě 1100ºC. Z tohoto důvodu je i korozní odolnost a tvrdost na stejné úrovni jako 12C27. S ohledem na vyšší podíl nerozpuštěných karbidů má vyšší odolnost proti opotřebení, ale nižší stabilitu ostří jako 12C27. Udržuje si vysokou ostrost v tlakovém řezu. Odborník Verhoven ji zmiňuje v knize o ocelích pro výrobce nožů. Fy Buck uvedené informace potvrzuje u svých nožů v rámci Carta testu (někdy s mírným otupením!). Ocel 440C je schopna dosáhnout po tepelném zpracování nejvyšší pevnost, tvrdost a odolnost proti opotřebení  ze všech slitinových nerezových ocelí!!! V literatuře je prezentován případ ukrojení palcového konopného lana 3000x bez ostření. To však bylo dosaženo při tzv. dendritickém vytvrzování zpracovávané oceli. Vysoký obsah karbidů v oceli následně razantně snižuje její houževnatost! (Zvýšení křehkosti!). Proto je vhodnější jemnější disperze karbidů při klasickém kalení.

Souhrnně lze označit ocel 440C jako další vylepšení oceli 440B – větší tvrdost a podíl karbidů, které zajišťují vyšší abrazivzdornost, ale i jejich možné mikroskopické vylamování  (hlavně při sekání dřeva) a tím sníženou trvanlivost fasety ostří. Tato ocel může být považována jako vylepšená 12C27 (až na stabilitu ostří). Jinak se vlastnostmi blíží až k oceli 154CM. Vytvrzováním lze výrazně zvednout její řezací schopnosti na úkor zkřehnutí, jako důsledek přítomnosti nerozpuštěných karbidů ve struktuře slitiny.     



Ocel N690 - je nerezová ocel, která je ekvivalentní oceli 440C. Je to vlastně obchodní název pro 440C, které se mnohdy říká v německé verzi Austrian cobalt steell a je velmi rozšířena při výrobě nožů v Jižní Africe. Obsahuje 1,5% kobaltu navíc.Je vyráběna firmou Bohler Uddenholm (Německo). Drží ostří ba je excelentní v odolnosti proti korozi.Oba fakty a performance ( nožířské testy) jsou identické s 440C. Ocel má dobrou pružnost a tvrdost 58 až 59 HRC. Tato kobaltová nerezová ocel má excelentní řezné a brusné vlastnosti. Používá ji firma Benchmade a Extrema ratio.



Ocel X15T.N – je francouzská ocel, která byla vyvinuta v leteckém průmyslu pro kuličková ložiska stíhacích letounů a současně pro skalpely v oblasti chirurgie. Je korozivzdorná a schopna pracovat v drsných podmínkách a současně zajišťovat dostatečnou stabilitu ostří. Je dobře obrobitelná před a dobře brousitelná na vysokou kvalitu po zušlechtění na cca 60 HRC a odolává i nevlídným pracovním podmínkám ve slané vodě. Ostří na čepelích z oceli  X15T.N je odolné.

 

 

Ocel 440V – je první vysoce antiabrazivní nerezová ocel získaná procesem CPM. Má vysoký obsah vanadu, který ji zaručuje velkou odolnost proti opotřebení. V oblasti odolnosti proti korozi dosahuje úrovně oceli 440C. Jejím pokračováním je ocel 420V, která má, jak již bylo uvedeno největší odolnost proti opotřebení a stabilitu ostří ze všech antikorozních ocelí. Výrobce těchto superocelí , které lze najít i pod označením CPM-S30V, CPM-S60V a CPM-S90V je ocelářská firma Crucible Materials Corporation. Označení CPM je odvozeno od názvu metalurgické technologie Crucible Particle Metalurgy („Tyglíková“ prášková metalurgie). Označení tyglíková znamená slangově označení pro kelímkovou nádobu, z které se leje roztavený kov do tlakového válce ve vakuu při atomizaci oceli a současně i úvod názvu, pro významem a kvalitou práce, velké firmy.



 

Ocel 154CM – je modifikovaná 440C (ubráno 3% chrómu, přidáno 3,25% Mo). Austenitizační poměr je zde 0,58/10,6/3,4 v rámci obsahu uhlík/chóm/molybden. Po kalení do oleje a následném zmražení  a žíhání je dosažena tvrdost 62 až 63 HRC. Austenitizační teplota (1100ºC) nemá doložený vliv na hodnotu obsahu a velikosti karbidů ve slitině (i když jistě má!). Molybden vytváří tvrdší karbidy než chróm, zvyšuje odolnost proti pittingovému poškození a umožňuje sekundární vytvrzování. Nižší obsah chrómu zjemňuje karbidy v porovnání s 440C. 154CM může být žíhána na nižší a vyšší teplotu dle materiálových údajů v Crucible's data sheet. Vyšší žíhací teploty jsou vhodné pro vysokou abrazivzdornost  a tvrdost a nižší pro korozní odolnost. Ocel ATS 34 je co do chemického složení téměř identická ocel (fy Hitachi) jako 154CM. Využívá ji mnoho nožířů i významných nožířských firem jako jednu z nejlepších nerezových slitinových ocelí ve světovém měřítku.

Závěrem lze konstatovat, že ocel 154CM i její „příbuzná“ ATS 34 jsou označovány obecně jako pokračování vzrůstajícího trendu materiálových vlastností zjištěných u oceli 440C. Významná je vysoká odolnost proti opotřebení a nízká stabilita fasety ostří, kteréžto vlastnosti jsou dány velkým podílem karbidů (primární karbidy) s velikostí až 25 mm. Je to jedna z nejkřehčích nerezových ocelí a je vhodná pro menší čepele a agresivní hluboké plátkové řezání.

 

Ocel VG-10 – je nerezová ocel s vysoký obsahem uhlíku, která je podobná oceli 154CM s menším obsahem molybdenu a přídavkem kobaltu a velmi malým obsahem vanadu. Vanad se ukazuje jako vhodná přísada při rafinaci a kobalt se podílí na stabilitě karbidů. Údaje pochází z webových stránek výrobce oceli Manufacturer Takefu Speciality Steel (MTSS Japan). Od fy Spyderco pochází tvrzení, že ocel VG-10 je lepší v oblasti odolnosti proti korozi než oceli ATS 34 resp. ATS 55. Carta-testy ji posunuly před ocel S30V v korozivzdornosti, ale  v rozšířených Carta-testech za tuto ocel v úvodní ostrosti a stabilitě ostří. Zkušenosti s nožířskou aplikací VG-10 jsou u Fallkniven, Spyderco, A. G. Rusella a u Al Mara. Z pozorování vyvstalo poznání křehkosti u VG-10 s kterým souvisí vysoká odolnost proti abrazi a stálost ostří, která byla hodnocena výše než u ATS 34, hned za ocelí D2 (62 HRC). V agresivitě řezu se VG-10 vyrovnávala i S30V. Jasně předčila ve většině nožířských zkoušek oceli 420J2, AUS4-A i AUS8-A. Její malou odolnost proti dynamickému namáhání potvrdily sekací zkoušky u Al Mar S.E.R.E. 2000(!).

Souhrnem lze zhodnotit ocel VG-10 je vysoce abrazivně odolná nerezová ocel v třídě 154CM, která má vyšší stabilitu ostří, často lepší korozní odolnost a zvýrazněnou životnost ostří.

 

Ocel BG-42 – je ocel určená pro kuličková ložiska, která má dobrou odolnost proti abrazi i za vysokých teplot. Základem je složení podobné oceli 154CM, které je modifikována přírůstkem vanadu, uhlíku a chrómu. Z pohledu obsahu vanadu (karbid vanadu) a stability karbidů potřebuje tato ocel pro vznik pověstné tvrdost sekundární vytvrzování, austenitizační teplota (1121°C) je vyšší než u většiny nožířských nerezových ocelí. Je rovněž tavena v podmínkách vakua a přetavována pod argonem při procesu rafinace z důvodu zvýšení čistoty oceli (odstranění sirníkových a oxidických vměstků) a získání vysoké hodnoty meze únavy (sc) při cyklickém zatěžování. Z pohledu korozní odolnosti je BG-42 kladena před ATS 34 a ATS 55 i VG-10. Obchodní název pro tuto slitinu od fy Timken je Lescalloy. Ocel je v současnosti používána na čepele fy SOG u nožů pevných i zavíracích. Nože bojového charakteru (Reccondo) jsou z pohledu použité oceli na vysoké úrovni (problémy jsou v ergonomice „střenka“ a poloze nárazového těžiště mimo osu nože), což dokládají zkušenosti z oblasti stability ostří při řezání tvrdého dřeva a hloubka tlakového řezu. Doporučit lze i zavírací nůž tohoto typu – tanto tvar z pohledu geometrie čepele (vysoká schopnost tlačného řezu!). Při sekacích zkouškách se objevila nečekaná(!?) křehkost.

Celkově lze ocel BG-42 označit jako martenzitickou nerezovou ocel s vysokou čistotou, vysokou abrazivzdorností, žárupevnosti (udržuje mechanické vlastnosti i za zvýšených teplot!), což není typický nožířský přívlastek, ale je všeobecně ceněn vybíravými zákazníky, resp. vlastníky. Obecně je od této oceli vyžadováno totéž, jako od oceli 154CM i více vzhledem k technologii přípravy a rafinace této slitiny, která obsahuje karbidotvorný vanad a korozivzdorně působící obsah chrómu (zvýšení elektrochemické ušlechtilosti).

 

Ocel SGPS je technologií práškové metalurgie vyrobená  martenzitická ocel od firmy MTSS(Japan), kde atomizovaným základem je ocel U2 a je srovnávaná s ocelí S30V, ZDP-189 a z hlediska zlepšení  abrazivzdornosti i s ocelí 154CM.

 

Ocel CPM-S30V – je skrze práškovou metalurgii vyrobená nerezavějící „ocel“ s vysokým obsahem uhlíku a vanadu od firmy Crucible Materials Corporation (CMC) podle návrhu D. Barbera. Slitina dovoluje tepelné zpracování bez austenitizace nad 1950F a dělá ji mnohem vhodnější pro nožířské účely jako ocel S60V a S90V. Je vhodnější pro jemné broušení, ale má nižší odolnost proti opotřebení, což je z hlediska obsahu jemně (S30V) nebo hrubě (S90V) dispergovaných karbidů zřejmé. Problémem, často diskutovaným na nožířském fóru je řezání měkkých, houževnatých materiálů (kartony, vláknité materiály, plasty, měkké dřevo apod.), což je zvláštní pokud jde o ztrátu ostrosti břitu u materiálu o tolik tvrdšího než uvedené řezané materiály. Podle CMC jde o problém výrobního přehřátí, které způsobuje nižší schopnost broušení, nebo o vliv následného tepelného zpracování po objemovém tváření. Ironií je, že právě tyto operace vytváří image oceli S30V jako materiálu vhodného pro štípání a příčné namáhání. Ve skutečnosti dochází k mikroskopickému vylamování materiálu fasety a tedy k následnému otupení ostří. Přesto je ocel hojně využívána nožíři, kteří produkují nože nejvyšší úrovně (Ch. Reeve, P. Wilson, Benchmade, Spyderco apod.). Při průměrné tvrdosti 60 HRC jsou vlastnosti S30V hodnoceni jako velmi dobré (na stejné úrovni a lepší) jako oceli 52100, D2, C13CrMoV, O1, 440B, AUS6-A a VG-10. Mírné rozdíly se projevily hlavně v oblasti odolnosti proti korozi a zarovnávání fasety břitu, což je, vzhledem k protváření materiálu(vysoce prokovaná struktura) a primárnímu broušení na velkých kotoučích, zřejmé.

Závěrem lze ocel S30V zhodnotit jako nožířský materiál s vysokou odolností proti opotřebení, který dává dobré výsledky v oblasti řezání vrstveného materiálu z abrazivních materiálů. Častý problém s vylamováním ostří byl diskutován na světovém on-line fóru. Výsledky předváděcích zkoušek byly z hlediska udržení ostří a houževnatosti nejednoznačné. Z pohledu uchování agresivního ostří byly výsledky na požadované úrovni, ale u některých testů byly společně s životnost čepele mírně (záměrně?) potlačeny. Problémy s vylamováním (vyštipováním) během broušení jsou nezanedbatelné (Benchmade).



Poznámka: CPM – je proces, který začíná výrobou jemného prášku z oceli při plynové atomizaci přetaveného ocelového materiálu. V atomizéru roztavený kov protéká přes malou rozstřikovací hlavici a z ní je vysokým tlakem tavenina rozprašována ve formě sprayové mlhy s kulovými částicemi kapaliny. Následně je spray rychle ochlazen do stavu jemného prášku s kulovým tvarem a stejnorodým chemickým složením.Atomizovaný prášek je soustředěn v zásobníku a vtlačován do ocelové plechové „konzervy“, která je následně vakuována a zavařena. Tyto plné konzervy jsou vystaveny vhodné teplotě a tlaku, které způsobí zhutnění prášek na úroveň měrné hustoty lité oceli. Zkompaktovaný práškový materiál je dále válcován klasicky do tyčového polotovaru. Výsledkem je velmi homogenní a extrémně rozměrově stejnou mikrostruktura. V důsledku vysokého obsahu uhlíku bývá CPM  vytvrzena vysokým podílem karbidů, které vznikají během tuhnutí kovové mlhy a jsou velmi jemné a odolné procesům zhutňování a válcování.



 

Ocel S90V - je technologií práškové metalurgie získaná nerezová ocel s vysokým obsahem uhlíku a vanadu, která je často označována nevhodně jako 420V. To vytváří mylné spojování oceli S90V se skupinou označenou číslem 420 u nerezových ocelí. Byla použita na filetovaci nože u P. Wilsona. Má extrémně vysokou odolnost proti opotřebení, která ji dává vysokou odolnost při řezání abrazivních materiálů. Na druhé straně je obtížně brousitelná a má nevýhody spojené s nároky tepelné zpracování (jak to vyžaduje vysoká austenitizační teplota).

 

Ocel ZDP-189 – je nerezová ocel získaná technologií práškové metalurgie o firny Hitachi Metals (Japan). Přesné složení slitiny je neznámé. Firma HM uvádí slitinu jako 3C20CrMoW. Obsah molybdenu a wolframu není přesně určen. Obdobou je ocel Cowry X, která pochází od Daido Corporation a která má stejný obsah uhlíku a chrómu, ale obsahuje 0,3% vanadu a 1,0% molybdenu. Vanad zastupuje funkci wolframu u oceli ZDP-189 z pohledu vlivu primárních karbidů. To se odráží v možnostech broušení této vysoce tvrdé slitiny (ZDP-189), které je popisováno jen v podmínkách působení keramického brusného materiálu (tyčinky). Obecně je ale odezva od uživatelů, brusičů a ostřičů vysoce kladná. Problémy, které se vyskytly ve spojení s broušením na keramických tyčinkách, byly potlačeny výsledky při broušení v mokrých podmínkách, které vyzvedává kvalitu dosahované ostrosti. Vysvětlena byla i náchylnost k pittingovému poškození(?) a otázky pasivovatelnosti ZDP-189. Problematika „štípání“ ostří je také v literatuře popisována, ale zmínek o tomto poškození je v porovnání s S30V minimum. S touto ocelí (S30V) je právě „prášková“ slitinová nerezavějící ocel (ZDP-189) srovnávána v literatuře nejčastěji. Výsledky jsou však jednoznačně ve prospěch ZDP-189. U některých testů až o více jak 50%.

Celkově je „ocel“ ZDP popsána označením nerezová martenzitická ocel vyrobena technologií práškové metalurgie firmou Hitachi Metals. ZDP-189 je hlavně významná svojí vysokou tvrdostí (66 až 67 HRC), která je zcela výjimečná mezi ocelovými nerezovými materiály. Jedná se patrně o nejlepší nožířský materiál ocelového charakteru v celosvětovém měřítku.



Nerezové oceli (pokračování)

 

425M a 12C27 – jsou oceli podobné 440A ( mají 0,5 a 0,6 % uhlíku). Ocel 425M používá firma Buck. (12C27 se používá na finské a norské nože).

 

AUS-10 – má obsah uhlíku 1,1% a je ze série japonských ocelí (AUS-6 – 0,65%C, AUS-8 – 0,75%C). Je srovnatelná se 440A, 440B a AUS-10 s ocelí 440C. Fy Cold Steel používá více AUS-8, která je z uvedených ocelí nejpopulárnější a má podobné tepelné zpracování jako ATS-34, ale je měkčí. AUS-10 má stejný obsah uhlíku jako 440C, ale méně chrómu, takže je více houževnatá a korozně méně odolná než 440C. Přidáním vanadu se u všech zvýšila odolnost proti opotřebení.

 

GIN-1; (G-2A) – velmi kvalitní nerezová ocel s mírně nižším obsahem uhlíku a molybdenu a s větším % chrómu než ATS-34. Je používána fy Spyderco.

 

ATS-55 – je podobná oceli ATS-34, ale s pohyblivým obsahem molybdenu a dalších legujících prvků. O oceli není mnoho známo, ale vypadá to na stejné vlastnosti jako jsou uvedeny u oceli ATS-34, jen s vyšší odolnost proti fragmentaci (houževnatější!). Molybden dělá z oceli materiál pro vysoké rychlosti,což není vlastnost nutná u čepele nože.

 

CPM T440V a CPM T420V – jsou dva nerezové ocelové materiály, které mají vysokou odolnost ostří. Pokud se toto ostří povede vůbec kvalitně vyrobit! Tyto oceli jsou bohaté na legování vanadem. V závislosti na kvalitě tepelného zpracování pak roste i obtížnost broušení čepele. Neočekávejte větší houževnatost než u ATS 34. Ocel 420V má méně chrómu a téměř dvakrát víc vanadu a proto je víc abrazivzdorná než 440V.

 

VG-1 – Ocel pro nože Tanto od firmy Cold Steel, která byla vybrána na testy mezi dalšími nerezovými materiály (Shiro2, V-SP-2, 10A, 440C, VG10, a ATS 34). Výrobci se osvědčila VG-1 jako nejlepší v původní dosažené ostrosti, držení ostří,  mezi pevnosti, nárazové odolnosti a v testech dovednosti. Nejdůležitější je její odolnost resp. stabilita ostří a dosahovaná úroveň v nožířských testech.

 

4116 Krupp Stainles Steel – je jemnozrnná ocel od firmy Thyssen Krupp (Německo) a je využívána na hygienické aplikace v lékařské a farmakologické průmyslové oblasti a v potravinářské technice, kde je doporučována, jako výborný materiál pro kuchyňské nářadí, resp. nože. Konkrétní tj. aktuální obsah uhlíku a chrómu je závislý nejen na požadované korozní odolnosti, ale hlavně na působivé charakteristice pevnosti a stability ostří. Chróm (14 až 15%), molybden  ( 0,5 až 0,8%) a vanad (0,1 až 0,2 %) zjemňují zrno, zlepšují pevnost (i ve štípání tvrdého dřeva vylamováním - páčením!) a zvyšují odolnost ostří (jemné velmi ostré řezy!). V literatuře se objevuje i pod názvem X50 CrMoV 15.

 

Poznámka: Oceli VG-1 (4116 Krupp, 1050) jsou používány firmou Cold Steel na vytvoření tradiční laminátové struktury podle vzoru japonských mečů a dýk. Tato konstrukce je zajímavá tím, že dovoluje kombinovat tvrdou a měkkou ocel do jedné čepele. „Sendvičovité“ uspořádání vrstev oceli má uvnitř (uprostřed) vysokouhlíkovou a tedy po tepelném zpracování velmi tvrdou ocel, která je po stranách kryta ocelí s nižším obsahem uhlíku, tvořící tak houževnatou vrstvu schopnou absorbovat hnací energii trhliny vzniklé ve křehkém jádru čepele. Ocel s nižším obsahem uhlíku je ve stavu zpracování dosahujícím maximální ohybovou pružnost, ne měkkost. Není to nízkouhlíková ocel! Tzn., že po impaktu dává ocel jádra (kaleno s využitím podmražování a následně nízkoteplotní popouštění) ty nejlepší předpoklady k hlubokému řezu, resp. průniku i do relativně tvrdého materiálu (jiná slitina železa!) a pružná, ale měkčí ocel chrání jádro před fragmentací. Příkladem jsou nože od fy Cold Steel s názvem technologie výroby čepele San Mai III. (Náklady na výrobu nožů s vrstvenou čepelí se přirozeně odráží v ceně nože, viz. např. Black Sable, Black Talon, Hatamoto, Specte, Caledonian, Talwar Folder  apod., které se cenově pohybují řádově kolem 104 Kč).

 

Další a další ocelové materiály

 

 

Nepočítáme-li k ocelovým materiálům pro výrobu nožů takové lahůdky, jakými jsou např. ocel z listových pružin nákladních automobilů, chybí do celkového souboru ocelí následující:

 

 

Hitachi Super Blue Steel – kde termín Blue Steel odpovídá barvě papíru, do kterého byla zabalena ocel (tyče) po dodání z Japonska!? Je to vysokouhlíková ne-nerezavějící (jak uvádí anglosaské zdroje) ocel s 1,4 až 1,5% uhlíku, 0,1 až 0,2% křemíku, 0,2 až 0,3% manganu, 0,2 až 0,5% chómu a 2,0 až 2,5% wolframu pro zvýšení houževnatosti. Je zde jednoznačně více oceli, jak v obdobných ocelích „made in“ U.S.A., kde se obsah uhlíku pohybuje do 1,0%. S takto upraveným obsahem C dosahuje ocel po kalení cca 60 HRC a umožňuje vybroušení břitového ostří.

 

 

14-4CrMo - je mimořádně odolná nerezavějící ocel proti opotřebení s martenzitickou strukturou, která vykazuje vyšší odolnost proti korozi než 440C. Kombinace vysokého obsahu uhlíku (1,05%), molybdenu (4,0%) a chrómu (14,0%) spolu s 0,3% křemíku a 0,5% manganu umožňují oceli vysokou odolnost proti abrazi s ohledem na vznik molybdenových karbidů, které současně umožňují s odolností proti opotřebení i vysokou stabilitu ostří.

 

 

20CV – je proti opotřebení odolná nerezová ocel, která je získaná technologií „pseudopráškové“ metalurgie. Má vysokou abrazivdornost, korozní odolnost, nárazovou houževnatost a výbornou leštitelnost. Obsahuje 1,9% uhlíku, 0,3% manganu, 0,6% molybdenu, 20,0% chrómu a 4,0% vanadu. Uplatňuje se nejen v průmyslu, ale i v nožířství.

 

 

3Cr13 – je nerezová ocel fy CRKT, která ji používá u modelů Gupie, Zilla Tool, Dogfish a obou Triumph N.E.C.K.. Ocel má 0,32% uhlíku, 12,0 až 14,0% chrómu, 0,04% manganu a dosahuje tvrdost cca 54 až 56 HRC.

 

 

440XH – je vzduchem kalitelná slitina uhlíku (1,6%), chrómu (16,0%), manganu (0.5%), molybdenu (0,8%), niklu (0,35%) a vanadu (0,45%). Může být prezentována jako vysoce pevná 440C nebo korozně odolná C2.

 

 

5160 (druhá, doplňující informace) – je v současnosti velmi populární pružinová ocel s vyšším obsahem chrómu pro zvýšení vytvrditelnosti. Dobře drží ostří a je pověstná svojí mimořádnou houževnatostí, kterou dosahuje při zušlechtění na nižší mez pevnosti, při které má tvrdost cca 50 HRC. Lze ji zušlechtit na vyšší pevnost, kdy tvrdost může dosahovat až 60 HRC, ale s tím současně klesá houževnatost. (0,56 až 0,64% uhlíku, 0,7 až 0,9% chrómu a 0,75% manganu).

 

 

CPM 1V – je ne-nerezová modifikace od Crucible Particle Metallurgy s obsahem 1,0% vanadu, středně uhlíková s dobrou odolností proti pracovní teplotě a dobrou houževnatostí. Je vhodná pro dynamicky namáhané ostří s výraznou odolností proti opotřebení. Dosahuje tvrdost 56 až 59 HRC.  (0.55%C, 4,5%Cr, 1,0% V, 2,75%Mo a 2,15%W).

 

 

CPM 9V – je určena pro nástroje, které jsou vystaveny maximálnímu zatížení, resp. způsobu opotřebení. Je houževnatá, nebo-li odolná proti křehké fragmentaci, je mimořádně abrazivzdorná a lze ji použít i v podmínkách, kde zklamaly oceli CPM 10V, D2 nebo jiné vysokorychlostní oceli. Má tvrdost „pouze“ 56 HRC a tak se nedoporučuje do podmínek tlakového zatížení (menší pevnost v tlaku!). (1,8%C, 5,25%Cr, 9,0%V,  1,3%Mo, a 0,5%Mn).

 

 

Bohler N690 (doplněk k N690) - kopie oceli 440F, která je vlastně identická s 440C, jen s navýšením kobaltu. Je dovezena ze Švýcarska. (1,07%C, 17,0%Cr, 1,5%Co, 1,1%Mo a 0,1%V).

 

 

T15 – je super rychlořezná ocel, která není na výrobu nožů vhodná!

 

 

T5MoV – je nerezová ocel nejpravděpodobněji variace 440C. (0,5%C, 14,0%Cr, 0,35%Mo).

 

 

W-1 – je v podstatě jednoduchá vysokouhlíková ocel bez vanadu a je zakalitelná po austenitizačním ohřevu do vody, jako běžné nelegované slitiny železa s uhlíkem. W1 je obecně užívaná pro ruční zpracování ocelových řezných nástrojů, hlavování (kování hlavy svorníků) za studena, razidla, výstružníky i nože. (0,75 až 1,5%C, O,1 až O,4%Mn, 0,15%Cr, 0,2%Ni, 0,1%V, 0,1%Mo a 0,5%W).

 

 

Bílá ocel (White Steel) – je název oceli, která podobně jako Modrá ocel (Blue Steel) se vcelku nedávno objevila v U.S.A. od firmy Hitachi, (název opět dle balícího papíru?!). Chemický rozpis je 1,4% uhlíku, 0,1% křemíku, 0,2% manganu. Tvrdost je cca 60 HRC. Má velmi dobré mechanické vlastnosti.

 

 

Z60CDV14 – je vysokouhlíková nerezová ocel ze Švédska. Je bohatější na nikl a molybden jako AUS-8, s trochu nižším obsahem uhlíku. Je to kompromisní hledání rovnováhy mezi snadným broušením a stabilitou ostří. (0,6 až 0,65%C, 0,45%Mn, 14,0%Cr, 0,15%Ni, 0,15 až 0,2%V a 0,55 až 0,6%Mo).

 

 

Přehled nožířských materiálů s přiřazením obsahu uhlíku a legujících prvků podle A. G. Russella (www.agrussell.com), které jsou používány celosvětově pro výrobu pevných i zavíracích nožů uvádí tabulka na webových stránkách. Po seznámení se s vlivem jednotlivých prvků na chování a vlastnosti ocelového materiálu lze této tabulky s označením © A. G. Russell Knives 2007 - All Rights Reserved, využít pro odhad chování oceli při nožířské aplikaci. Výběr názvu oceli u převážné většiny chemického složení je citována v následující tabulce pro oceli s vyšším a vysokým obsahem uhlíku, která je v literatuře označována mnohdy přenesenými názvy (nástrojová, rychlořezná, uhlíková-nerezová apod.) a pro oceli nerezové s vysokým obsahem chrómu, které jsou s ohledem na obsah uhlíku a dalších legujících prvků zušlechtitelné (kalení + popuštění).



Další ocelové materiály nožů:

 

 

XT – 80 (XT – 70) – je ocel používaná firmou Katz (U.S.A.) na nože s velmi dobrou pověstí z pohledu trvanlivosti ostří a odolnosti proti korozi. XT-70-ka bývá tepelně zpracována na hodnotu tvrdosti 55 HRC a XT-80 na tvrdost 59 HRC. Snad i proto je ocel porovnávána s ocelí 440 C. Je zřejmé, že se jedná o korozivzdornou ocel, která se svými užitnými vlastnostmi blíží spíše oceli VG-10 nebo 154 CM (hodnoceno u nožů Alamo Bovie a Kagemusha od firmy Katz).

 

RWL 34 – je martenzitická nerezová ocel vyráběná technologií rychle ochlazovaných práškových ocelí. Austenitizační teplota a tvářecí teplota je v rozmezí 1160ºC a 1050°C.  Ocel je citlivá na přehřátí. Při dlouhých výdržích na kovací teplotě dochází k oduhličení. Rychlé ochlazení vede k přítomnosti až nadkritických trhlin v materiálu. Důvod pro vysokou dynamickou houževnatost - odolnost oceli RWL-34 (kvalitně tepelně zpracované!) spočívá v jemnější disperzi karbidů, které se nestávají v okamžiku impaktu iniciátorem trhliny v materiálu, jak je tomu u materiálů s velkými shluky karbidů. Z tohoto důvodu má tato ocel vyšší (až dvojnásobně!) hodnoty dynamické lomové houževnatosti v porovnání s ostatnímu martenzitickými kalitelnými ocelemi. Ocel má 1,05% uhlíku, 0,5% křemíku a manganu, 14% chrómu, 4% molybdenu a 0,2 vanadu. Je vhodná pro tvorbu damaškových struktur.

 

 

1.2379 – D2 – je slitina, která je velmi podobná oceli Cr12Mo1V1 nebo v GB T1299-2000, ale obsahuje zvýšený podíl legujících prvků (molybden a vanad). To je důvod dosažení jemnější struktury z pohledu velikosti zrna a lepší prokalitelnosti a z ohledem na velikost zrna i vyšší mez únavy než ocel Cr12MoV. Tvrdost povrchu oceli se pohybuje od 53 do 66 HRC(údaj pochází z literatury a je zřejmě mylný!? Objektivně se nabízí spíše hodnota nižší.) po různých teplotách žíhání. Při nízkých teplotách se objevuje zvýšení křehkosti. Největší výrobce je Čína. (Zkušenosti - nože Leitner).

 

C 70 - je vysokouhlíková ocel  pocházející přímo ze Sheffieldu a je určena pro výrobu nožů Flip-knives. Je dobrá z pohledu zachování ostří. Při tvrdosti 58 HRC je lépe a snadněji brousitelná než mnohé nerezové oceli. Má výbornou odolnost při namáhání v ohybu a tak je doporučována pro delší čepele (meče). Pověstná je i torzní pevnost, která je součástí reklamy z pohledu štípání dřeva pootočením čepele po zaseknutí a jejím namáháním na krut. Bývá často chemicky barvena (modře) s ohledem na skutečnost, že se jedná o ocel vysokouhlíkovou a ne nerezovou.



DNH 7 - v případě, že jste se stali sběrateli nožů Citadel (CAMBODIA), které jsou většinou kované a ne vykrajované laserovým paprskem a tedy jejich houževnatost je dostatečná i na poměrně hrubou a dynamickou práci, mohli jste si všimnout, že označení ocelí u nožů Citadel je DNH 7 (resp. DNH 6). Pod tímto označením se skrývá stará dobrá uhlíková ocel, která je v Evropě vedena pod označením AISI 1075 (resp. AISI 1070). Změna se odvíjí pravděpodobně od marketingových záměrů jihoasijské země v Evropě. Ocel je tedy uhlíková ocel s obsahem uhlíku 0,7 až 0,8% a 0,4 až 0,7% manganu a velmi sníženým obsahem fosforu a síry. Po tepelném zpracování dosahuje tvrdost 55 až 60 HRC. Při nízké teplotě žíhání a tedy vyšší tvrdosti je ocel křehká. Částečně se tomu dá zabránit vysokým stupněm prokovanosti. Proces žíhání je doporučován s pomalým dochlazováním hlavně v rozmezí teplot 482 až 100°C . Kování se provádí při 1200 až 930°C. Zušlechtění představuje kalení z teploty 899°C do oleje a pak následuje zmíněné žíhání. Hlavními aplikacemi jsou pružiny a řezné nástroje.

Duratech 20CV - je ocel vysoce odolná proti opotřebení a korozi a vyniká vysokou houževnatostí a "leštitelností". Je vyrobena (pseudo)práškovou metalurgií z nerezové nástrojové oceli. Obsahuje veliké množství jemných karbidů vanadu a chrómu, snad největší mezi nerezovými ocelemi. Právě na chróm bohatá matrice je zárukou korozivzdornosti a obsah vanadu se podílí na odolnosti proti opotřebení. Samozřejmě, že vše je výsledkem i výrobního postupu práškové metalurgie (PM Steel - s mimořádně jemným zrnem). Její složení se vyznačuje vysokým obsahem uhlíku 1,9%, chrómu 20%, a 4,0% vanadu. Doprovodnými prvky jsou 0,3% manganu, 1,0% molybdenu, 0,3% křemíku, 0,6% wolframu. Ocel dosahuje tvrdost okolo 60 HRC při neobvykle vysoké houževnatosti. Přesné tepelné zpracování není známo!? O kvalitě oceli hovoří řada světových výrobců nástrojů na silně abrazivní materiály, výrobci tepelně zatěžovaných forem pro kovové i nekovové materiály a samozřejmě již i někteří výrobci nožů (např.SOG - SOG Team Leader Duratech - dost opomíjený vynikající fixní nůž)

Neželezné - kovové materiály určené pro nožířské účely

Převážně se jedná o slitiny resp.superslitiny na bázi kobaltu a chrómu + titanu, niklu, manganu, molybdenu, wolframu a uhlíku s malým, někdy jen stopovým obsahem železa (např. Stelit 6K, který je pružný, tvrdý a abrazivzdorný). Slitiny jsou netvárné a z toho důvodu se těžko opracovávajíPro získání finálního tvaru se tyto slitiny odlévají a následně brousí. Dalším neželezným materiálem bývá některá z tvrdších modifikací titanu, který má vyšší mechanické vlastnosti než některé superslitiny, menší hustotu než ocel, je korozivzdorný a nemagnetický.

Poznámka: Mezi kovové materiály nelze zahrnou technickou keramiku, která se vyrábí z oxidu zirkoničitého. Vyniká tvrdostí (leží v stupnici tvrdosti hned za diamantem), korozivzdorností, odolností proti chemikáliím, nevodivostí, nemagnetickým chováním a  vysokou stabilitou ostří. Nevýhodou je křehkost ostří (vylamování na tvrdých objektech v linii řezu!) a cena materiálu, která je přímo úměrná stupni dosažené „tvárnosti“ keramiky.

Příklady z oblasti moderních kovových slitin:

Talonit je kobaltová superslitina, která má stejné složení jako Cobalt 6BH a která je válcovaná za tepla a vytvrzena stárnutím. Je velmi měkká, má 42 až 47 HRC a má mez kluzu 834 MPa a mez pevnosti 1.344 MPa. Pro porovnání má b-titan mez kluzu 1.585 MPa a při tahové pevnosti  2.136 MPa  a tvrdost 57/58 HRC.

Chemické složení superslitiny s plovoucím obsahem kobaltu:

Composition of Talonite

Cobalt

Balance

Nickel

3% max

Silicon

2% max

Iron

3% max

Manganese

2% max

Chromium

28%-32%

Molybdenum

1.5% max

Tungsten

3.5%-5.5%

Carbon

0.9%-1.4%

 

Zpracovatelské údaje od fy Karbide Processors a zkušenosti s aplikací od M. Poffa jsou na webových stránkách. Bohužel, většina ukázek v rámci testů byla v rámci alternace chemického složení fragmentární záležitostí (lze je nalézt v internetových archivech – Internet Archive Base). Porovnání s ocelovými materiály provedl Allen Blade. Kobaltová superslitina  vykázala větší odolnost proti slanému prostředí než oceli ATS-34, VG-10 a D2, které jsou při působení silně agresivního, slaného prostředí jednoznačně otupovány (koroze fasety v prostředí s vysokým obsahem iontů chlóru Cl- je zřejmá!). U řezných zkoušek Talonit projevoval značnou závislost na finální úpravě břitu. Obecně v porovnání s VG-10 a ATS-34 musel být častěji broušen a vykazoval větší poškození při řezání vrstvených materiálů.

 

Talonite je úspěšně používán jako materiál na čepele tam, kde je nutna vysoká odolnost proti korozi (viz. chemické složení slitiny!). Nedrží ostří u zkoušek na vrstvených materiálech (což je s ohledem na jeho tvrdost zřejmé!) v porovnání s dnes již klasickými ocelemi D2, 10V, ATS-34 a VG-10. Nebyl ověřen ani vliv předpovídaného efektu „mazání“ Talonitu při porušování řezaného materiálu a už vůbec ne schopnost udržet agresivní schopnosti k řezu po ztrátě tzv. holícího břitu. Je tedy mnohem horší v tomto ohledu než kvalitní oceli. Otupování je nelineární stejně jako degradace ostří u každého nožířského materiálu na čepele.

 

 

LM1je amorfní slitina (nemá specifickou atomovou mřížku) titanu, mědi, niklu, zirkonia a berylia. Může být odlita do velmi přesného tvaru (použití kokilové technologie, resp. vytavitelného či spalitelného modelu!?). Materiálové informace pochází od firmy Caltech. Tyto materiálové listy ukazují na relativně nízkou mez kluzu (cca 1.515 MPa) i tvrdost (50 HRC) a nízkou hustotu 6,3 g.cm-3. Ve srovnávacích zkouškách s nožířskými ocelemi tento materiál neobstál (Model 10 from R. W. Clark) a dobrých výsledků bylo dosaženo pouze v kuchyňské aplikaci. V řezných zkouškách nevyhovuje z pohledu nízké pevnosti a životnosti - schopnost udržet mikroozubení z brusného procesu.

Materiál LM1 lze celkově označit jako korozně velmi odolnou slitinu, která má nedostatečnou tvrdost, slabou odolnost a vysokou křehkost v porovnání se všemi nožířskými ocelemi. Z toho pramení i nízká trvanlivost, stabilita ostří a schopnost optimální řezivosti. Potřebuje silnější profil čepele k dosažení významnější životnosti.

 

Beta-Ti – je velmi obtížně realizovatelný materiál, protože titan, stejně jako oceli, má mnoho přechodových stavů. Beta-Titan je titanová slitina od firmy Mission Knives, která byla vytvrzena na tvrdost 47 HRC. Od této firmy jsou i poznatky o tomto materiálu. Problémy jsou s finální úpravou ostří, vytvářením zubových profilů a s aplikací za vysokých teplot (existence vysoké afinity titanu ke kyslíku!?). Výrobní problémy zubatých ostří již byly vyřešeny! Ve zkouškách řezivosti se pak tento materiál s touto úpravou dokázal vyrovnat běžným ocelím, a to i ve stabilitě ostří. Problémy se nevyskytují již ani při broušení čepelí a to na kotoučích s keramikou pojenou pryží.

Souhrnně lze tento materiál označit jako extrémně trvanlivý, odolný proti vysokému ohybovému zatížení (do zlomení!) a proti dynamickému působení. Je téměř imunní proti koroznímu napadení! Je měkčí než nožířské oceli a to souvisí s nižší odolností ostří a odolností proti deformaci a hloubkou tlačného řezu. Tato nevýhoda je kompenzována aplikací zubatého ostří, které musí být vyráběno dle šablony za vydatného chlazení. V této úpravě je schopnost Beta-Ti materiálu velmi dobrá z hlediska řezání nestejnoměrně tvrdých materiálů -  vysoká odolnost ostří proti vylamování.



Zajímavý nožířský materiál - Slitina 6AL-4V Titanium – je moderní, lehká , exotická slitina, která obsahuje 90% titanu, 6% hliníku a 4% vanadu. Je přijatelně tvrdá a pevná, pružná a excelentně korozivzdorná. Je nemagnetická a proto se využívá na výrobu nožů pracujících v blízkosti výbušnin. Její tvrdosti (cca 50 HRC) je využito s velkým úspěchem při výrově nožů Master of Defense.

Zpracoval :
doc. Ing. Michal Černý, CSc




RECENZE
31.10.2022 - Moje současné, minulé i budoucí EDC zavíráky - VIDEORECENZE


AKTUALIZOVANÝ SEZNAM SKLADOVÝCH POLOŽEK - KLIKNOUT ZDE !!

VŠE V TOMTO SLOUPCI SKLADEM

KS1812OLCB Kershaw Dividend Composite Olive

AMK4116 Al Mar 4" Ultralight Titanium

AMK4126 Al Mar 4" Ultralight

CR2903 CRKT FOLDING HISSATSU A/O

KS2077 Kershaw Strata XL Framelock

ON8875 Ontario Carter Prime Titanium EDC

ON1776 Ontario Cerberus Folder

CIVC19010C4 Civivi Appalachian Drifter II

BCC901 Bradley Kimura Butterfly OD Green G10

KS1556TI Kershaw Cryo II.

CR5401 CRKT Seismic Deadbolt Lock

ON8874TC Ontario RAT I Linerlock Green

KS1870OLDAM Kershaw Knockout A/O Damascus

KO019 Komoran Karambit Linerlock Black

KS5510 Kershaw Norad

SC81GP2 Spyderco Para-Military 2

C19010CDS3 Civivi Appalachian Drifter Linerlock

KA1487 KA-BAR TDI ANKLE KNIFE PART SERRATED

SC149GP Spyderco Valloton Sub-Hilt Folder

ON6518HKP Ontario The Vulpine Blade + kozene horizontalni pouzdro

KA4062BLU KABAR DOZIER FOLDING HUNTER BLUE

CS17T Cold Steel Kobun

ON8848 ONTARIO RAT 1 LINERLOCK PLAIN

CS49LCKZ Cold Steel SRK SK5 Steel

CS49LRTZ Cold Steel Recon Tanto SK5 Steel

ON8867 Ontario Rat 1 With D2 Steel

KS6034 Kershaw Emerson CQC-6K

BRK1301 ESEE Avispa

SC10PGRE Spyderco Endura 4 British Racing Green Handle 189-ZDP Steel

KA4073 Ka-Bar Dozier Skeleton

719054 Hiromoto Saku Hocho, Santoku

G1643G Gerber EZ Out DPSF S30V Satin

BRK1301 ESEE Avispa Black

ZT0452CF Zero Tolerance Large Sinkevich

SC142G Spyderco Resilience G-10 Handle

ON8848 ONTARIO RAT 1 LINERLOCK PLAIN

ON9101 Ontario Dozier Arrow Black Plain Edge

GH2034 HIBBEN COMPETITION THROWER TRIPLE SET



Walking Dead Knife Knives Walking Dead Knives

Dodávky a užitkové vozy - DOCAR

ČERSTVÁ KÁVA - poznejte rozdíl!
Vše co jste dosud pili se nedá srovnat s ČERSTVOU KÁVOU...


Horská kola - www.horskakola.cz