Když mě napadlo téma této recenze, tak jsem si udělal inventuru všech nožů, které vlastním. A víte, co jsem zjistil ?
Nemám ani jeden nůž s černěnou nebo jinak potaženou čepelí. Tedy ani jeden nůž z uhlíkové oceli.
To je veliká škoda, protože uhlíkovky jako 1095 nebo 5160 jsou vynikající a těžko nahraditelné nerezovkami.
Jenže mně se černění a jiné potahování čepelí nikdy nelíbilo. Připadá mi to jako zbytečný balast.
Mám rád čistou holou a nejlépe i leštěnou ocel. Pro hrubé čepele potažených nožů nemám ani uplatnění a to i přes velký obdiv
k nožům značek TOPS, ESEE... takové nože jsou většinou vhodné pro tvrdý outdoor, který zatím většinou z pohodlnosti neprovozuji.
Vede to k zamyšlení, proč vůbec se čepele nožů potahují. Důvodů je několik. Hlavním důvodem je samozřejmě ochrana před korozí.
Časem se z toho stala i designová záležitost. Zcela pomineme odraz světla, o který nestojí plížící se stíny vojáků speciálních jednotek.
Běžný člověk častěji uplatní možnost, házet leštěnou čepelí prasátka na zachránce, v případě bloudění nebo ztroskotání.
Pak se tím dá řešit třeba přilnavost k materiálům, ale to se týká spíš kuchyňských nožů.
Ačkoli snadnější vytažení do dřeva zaseknuté čepele outdoorového nože potažené teflonem, určitě potěší. A to bude zřejmě vše.
Vraťme se k tomu nejdůležitějšímu důvodu, ochraně proti korozi. Vlastně se po několika letech zkušeností s prodejem nožů výrobcům nedivím.
Ne často, ale přeci se občas setkám se zákazníkem, který chce reklamovat drobnou rezavou tečku na čepeli nějakého "nerezového" nože.
Těžko mu pak vysvětluju, že žádná kvalitní ocel není nikdy zcela nerezová. Pokud má tedy ještě vůbec zůstat ocelí a ne nějakou
hybridní slitinou neželezných kovů. Pak stačí nějaké opomenutí a třeba vlivem čerstvé mízy ze dřeva nebo agresivní šťávy z ovoce,
kterou včas nesetřete z čepele, může vyskočit na noži několik rezavých teček. Mluvím o nerezových ocelích jako třeba AUS-8A, 440C, D2....
O co rychlejší by to bylo u uhlíkovky. Zkušení uživatelé vezmou bez mrknutí oka třeba leštící pastu nebo jemný brousek a
za pár minut je po problému. Často stačí obyčejný přípravek na mytí nádobí, koupelen (třeba CIF) nebo na leštění sklokeramických desek.
Ale většina lidí se zbytečně vyděsí a nenapadne je nic lepšího než reklamace a stěžování si prodejci. Takže si asi snadno představíte,
jak by to dopadlo s nožem z nechráněné uhlíkové oceli. Přitom stačí minimální péče. Nůž vždy očistit a vysušit, případně namazat čímkoli mastným.
Nejlépe to vyjádřil velmi zkušený nožíř pan J.Jehlík, když jsem s ním konzultoval ocel na výrobu jednoho ze svých prototypů nožů, cituji :
"Kdo se neumí postarat o uhlíkovou čepel, tomu nepatří do ruky žádná kudla. O uhlíkovou čepel se pochopitelně musí pečovat za pomoci speciálních
přípravků jako špek, uherák a podobný chemikálie." Jedna z nejhezčích českých definic o nožích, co jsem kdy slyšel.
Ale s tou by asi výrobci jako Ka-Bar, Ontario, Becker, ESEE, Ranger, TOPS...atd. u zákazníků moc nepochodili.
Já bych se to na hlavní stránku napsat nebál, ale mám obavy, že by to pochopili a s porozuměním se tomu pousmáli pouze lidé, kterých se to netýká,
protože to už dávno vědí.
Pak tady máme ten designový efekt. Černění čepelí se stalo samozřejmě i součástí designu některých nožů a nutno říct,
že to mnoha modelům hodně sluší. Černí se už i nerezové čepele. Ty pak dostanou ještě pár zoubků a nálepku "Tactical".
Toto slovo říká vše a zároveň neříká vůbec nic. Takticky se dá totiž použít i pohrabáč nebo násada od koštěte.
Ale zní to hezky a lidé kolem nožů už si zvykli tento pojem používat a nakonec vždy vědí o co jde.
Černění je dokonalou součástí nového nože, ale bohužel se časem skoro vždy obrátí proti hezkému vzhledu.
Vlivem použití nebo nešetrného broušení, na něm vzniknou rýhy a takový nůž už moc výstavně nevypadá.
O péči o korozi ve vzniklých rýhách ani nemluvím. Čistě ocelová čepel se dá vždy nějak vyleštit, opískovat, zahladit...
ale černění bez pomoci výrobce neopravíte. Někteří šikovnější uživatelé nakonec volí celkové odstranění černého potahu.
A to je právě hlavní téma tohoto pojednání. S tím, že já jsem volil odstranění černění ještě před použitím.
Trávím hodně času prohlížením různých nabídek na internetu a kdysi jsem někde narazil na stránku, kde měli v tuningové sekci nabídku leštěných,
většinou outdoorových nožů z uhlíkové oceli. Bylo tam vyleštěných několik Rangerů, Beckerů a tuším, že i nějaké Ontario.
Ohromně se mi to líbilo. Od nákupu mě odradila zhruba dvojnásobná cena, oproti origiálnímu provedení.
Tak jsem si řekl, že to jednou zkusím sám. Trvalo to sice pár let, ale nakonec mi loni v říjnu Ježíšek donesl profi leštičku Kirjes a pár
leštících kotoučů. Už zbývalo pouze najít know-how na odstranění černění z čepele.
Lze u nás objednat : 707432 Kirjes Sanding & Polishing Motor - 3395 Kč
Šlo by to jistě i zcela mechanicky,
ale tušil jsem, že na to bude i nějaký chemický fígl. Za pár minut jsem na Youtube našel celý postup s použítím odstraňovače
starých nátěrů ve spreji. Poptal jsem ho v místní drogerii a tam mi bylo sděleno, že je u nás tento přípravek ve formě aerosolu zakázán.
Ale zároveň mi prodavač velmi dobře poradil. Skoro všechny odstraňovače nátěrů jsou na bázi louhu - tedy NaOH - hydroxidu sodného.
A po dotazu, jak velký předmět chci zbavit nátěru, mi s úsměvem podal kilovou pixlu NaOH asi za 60Kč, se slovy, když si
uděláte koncentrovaný roztok, tak máte ten nejlepší odstraňovač starých nátěrů. A měl pravdu. Ještě týž den jsem ho vyzkoušel na
jedné malé ubohé černé Izule.:o)
Izula byla sice jako první, ale postup jejího odčernění nemám bohužel zdokumentovaný. Musel jsem to nejdřív vyzkoušet.
Nafocený mám ovšem poslední odčerněný nůž - ON8630 Ontario RAT-3.
ON8630 Ontario RAT-3
RATku jsem zbavil střenek a umístil do dna uříznutého z kanystru a přisypal přiměřené množství granulovaného NaOH.
Celé jsem to zalil žhavou vodou. Během několika desítek sekund po rozmíchání roztoku, se začal černý potah rozpouštět.
Po pár minutách byl nůž čistý. Tento postup nefungoval u všech nožů stejně. Nože ESEE odolávaly mnohem, mnohem déle a třeba Ka-Bar se
oloupal ještě rychleji, ale oloupal se, nikoli že by se potah rozpustil, tak jako v případě RAT-3.
Tento proces má kromě zamýšleného vyleštění, původně černěného nože, ještě jeden zajímavý výstup.
Z čepele zbavené ochranné vrstvy se dozvíte i leccos o výrobě. Např. u RAT-3 mě překvapila hladkost a čistota opracování čepele.
Ontaria z řady RAT působí velmi hrubým dojmem, ale to dělá právě nanesený drsný povrch a hrubá mikarta. Jinak je opracování oceli dost dokonalé.
U nepotaženého nože by to byla velká přednost, ale pro přilnavost další vrstvy, je to vysloveně nevýhodné. Dále jsem se dozvěděl, že i nože se
zdánlivě plochým výbrusem, jsou mírně duté. Nejsou totiž většinou broušeny na pásu nebo na jiném rovném povrchu, ale kotoučem.
V případě RAT-3 to byl velký brusný kotouč napříč ostřím. Stopy po něm Ontario nezahladilo, protože to je vhodná retence pro nanesení "barvy".
Tím mi ovšem přidali dost práce při leštění. K leštění se ideálně používá velmi jemný vodní kámen, ale to chce hodně šikovné ruce, dobré
oko a poměrně výraznou investici. Já jsem zvolil plstěné a látkové kotouče. Jako brusné médium jsem zvolil tuhé leštící pasty.
Ustálil jsem to takto, plstěný kotouč + pasta Coarse, sisalový kotouč + pasta Medium a bavlněný kotouč + pasta Fine.
Uvažoval jsem i o mokré kaši z pemzy, která by asi byla účinnější, ale nakonec jsem leštění dorazil pouze těmi pastami.
Samozřejmě, že za použití měkkých kotoučů je leštění oceli velmi zdlouhavou záležitostí a strávíte nad jedním nožem i několik hodin, ale mně
tyto hodiny utíkaly jak voda. Výsledek totiž stojí za to. Na měkkém kotouči neobrousíte čepel až na úplné zrcadlo.
Ocel pod černěním je většinou dost hrubá a pro úplné vyhlazení by byl nutný už i menší zásah do výbrusu, který tak jemným působením neuděláte.
Ani to nebyl můj záměr. Šlo mi hlavně o důkladné ohlazení všech výstupků a proláklin. Tím se výrazně sníží možnost vzniku a postupu koroze.
Je to samozřejmost, se kterou počítá už každý mladý chemik. Koroze je chemická reakce a členitý povrch této chemické reakci svědčí o hodně
lépe než povrch hladký. Hliníkovou lžíci nezapálíte, ale když ji nastrouháte na prášek, tak shoří jasným plamenem.
Zjednodušeně řečeno jde o celkovou plochu, na které se chemický proces má odehrávat. Tu jsem leštěním nože snížil na minimum a tím v
rámci možného, maximálně ochránil nůž před rezivěním. Co je pro mě ovšem ještě podstatnější, zbavil jsem nůž toho zbytečného balastu.
Změna je až nečekaně výrazná. Vznikne úplně jiný nůž. Nevím do jaké míry je to optická záležitost a do jaké míry objektvní skutečnost,
ale na tom nezáleží. Černá má podle módních pouček údajně zeštíhlovat (černě oblečená 130 kg žena prý vypadá před černou zdí štíhleji;o)),
ale mám dojem, že u nožů má jakýkoli povlak spíš takový "bramborizační" efekt. Je jasné, že v tomto se mnou nebudou všichni souhlasit.
Nedá se ovšem popřít, že leštěný povrch je odolnější proti oděru a při řezání některých materiálů bude mnohem pronikavější.
Samozřejmě třeba kromě tvrdých sýrů...apod.
Pokud dotáhnete leštění do dokonalosti a vyleštíte i ostří, tak se vám nůž odmění i delší
odolností proti ztupení. Opět jde o snížení tření. Když už mluvím o broušení, tak musím zmínit, že nad broušením uhlíkovky 1095
jsem se doslova rozplýval. Jde to velmi dobře a výsledek je úžasný. Vyleštěná a dobře nabroušená čepel z uhlíkovky je ostrá jak skalpel.
A ostří vyleštěné na koženém pásku, s použítím leštící pasty, skvěle drží. Vyleštil jsem kvůli této recenzi celkově čtyři nože z uhlíkovky
1095 a pak pro potěšení ještě dva zavíráky z nerezové oceli. Proces byl prakticky stejný jako u té RAT-3, ale mám k tomu pár poznámek.
RCIB Rat Cutlery Izula + ES4PKO Esee Knives
Izula byla prvním a testovacím nožem. Použil jsem ji, protože byla k dispozici a protože je poměrně malá a tedy má menší povrch pro leštění.
Neměl jsem vůbec tušení, jak celý tento pokus dopadne. Všechny Izuly v současné době vznikají pod logem ESEE. I když se občas ještě prodávají
pod značkou RAT Cutlery. Potah od ESEE se nakonec ukázal jako výrazně odolnější než v případě ostatních dvou značek.
Izula odolala třem hodinovým lázním v teplém a koncentrovaném roztoku NaOH. Nakonec jsem ji musel oškrábat čepelí starého rozbitého zavíráku.
Ještě déle odolával nůž ES4PKO. Byl v louhové lázni déle než 24 hodin a tu lázeň jsem asi čtyřikrát měnil.
Když jsem pak oba nože ESEE nakonec povlaku zbavil, tak se ukázalo proč. Čepele obou těchto nožů jsou pod černěním velmi hrubé.
Působí až pórovitým dojmem a na takovém povrchu se samozřejmě ochranná vrstva velmi dobře drží. Celkem jistě hrálo roli i chemické
složení potahu a hodně to prozradilo i o jeho odolnosti z fyzikálního hlediska. Výbrusy obou nožů jsou opět mírně duté.
Jsou broušené menším šikmým kotoučem a odstranění rýh po finálním vytvarování čepele, je bez zásahu do výbrusu nemožné.
Rýhy jsou několik setin milimetru hluboké. Proto působí finální leštění hruběji, ale i tak velmi atraktivně.
Mastným kotoučem od broušení kovu jsem nakonec přejel i hrubé mikartové střenky a uvedl je tak do stavu, v jakém by se nacházely po
několika dnech používání v terénu. Hlavičky šroubků jsem obrousil na leštících kotoučích na sucho bez louhování.
BKR16 Ka-Bar Becker Short Drop Point
Jak už jsem zmínil výše, tak potah od Ka-Baru sjel po kouskách z čepele po několika sekundách v teplém koncentrovaném louhovém roztoku.
A celkově bych ho označil za nejméně odolný. Tedy aspoň z chemického hlediska. Z fyzikálního hlediska bude asi vše v pořádku
viz. recenze Recenze BKR-16. Výbrus opět mírně dutý, broušený na velkém příčném kotouči.
Hrubost opracování byla něco mezi Ontariem a ESEE. I po leštění jsou na čepeli lehce patrné drobné rýhy od tvorby výbrusu.
Všechny nože jsem po leštění musel samozřejmě znovu nabrousit, protože ostří vzalo při leštění za své.
U tohoto jediného nože jsem si naběhl, protože používám defaultně sadu Spyderco Sharpmaker a úhel 30 stupňů.
Becker byl ovšem z výroby na rozdíl od ESEE a Ontario broušený na tupější a do outdooru vhodnější úhel.
Takže jsem strávil asi hodinu jeho přebroušením. Jako jediný tedy nemá pouze obtažené originální ostří z výroby.
Bonbónek : SC142G Spyderco Resilience G-10 Handle + KS3140W Kershaw Wildcat Ridge Lockback
Nakonec jsem si čistě pro radost vyleštil ještě dva nože z nerezovky. Resilience jsem vybral proto, že jsem ho kdesi na internetu už
vyleštěný viděl a strašně se mi líbil. A Kershaw Wildcat, prostě proto, že si to podle mě zaslouží. Oba jsem leštil bez rozborky.
Wildcat rozebrat nelze, je nýtovaný a Resilence se špatně rozebírá kvůli trubičce v díře pro šňůru na konci rukojeti
(ang. lanyard hole, česky pro to tak krátký a výstižný výraz není). Bál jsem se, že nůž poškodím a tak jsem to risknul bez rozložení.
Výsledek je velmi dobrý a nevznikly žádné nechtěné vůle, které by hrozily v případě opětovného skládání leštěných dílů.
Oba dva mi v očích velmi stouply na ceně.
Malý test korozivzdornosti leštěné uhlíkové oceli 1095
Ono o korozivzdornost vlastně ani tak nejde. Všichni víme, že ocel 1095 nakonec, dříve či později, zreziví, ale jde
o to jak (ne)snadno lze odstranit takto vzniklou korozi. Vzal jsem vyleštěnou Izulu a dal ji do pro ni
extrémně nepřátelského prostředí. Jak jsem postupoval a jaké jsou výsledky Vám ukáže nejlépe video :
VIDEO 1 - uvedení ubohé nahaté Izuly do vysloveně zlého a ošklivého prostředí
Izula se ode mě bohužel dočkala strašné devastace vlivem nemoci, která mě sejmula hned po jejím umístění do testovací nádoby.
Zůstala tam bohužel skoro 14 dní a za tu dobu totálně zrezla. Trvalo tak 2 hodiny než jsem ji na leštičce uvedl do původního stavu.
To vůbec nebylo původním záměrem. Záměrem bylo pouze simulovat drobnou korozi, která se může vyskytnout kvůli drobnému zaváhání.
Do takového stavu by se neměl nikdy dostat nůž žádného zodpovědného uživatele. Ale i to se dá nakonec řešit.
Izulu jsem po vyleštění umístil opět do stejných podmínek a tentokrát ji tam nechal pouze 2 dny. To je o něco déle, než by se mohlo stát nějakým
nedopatřením. Třeba kdybyste ji zapoměli přes noc u ohniště, nebo kdyby Vám večer vypadla do trávy a našli jste ji až ráno za světla.
Jinak neexistuje důvod, proč by měl jakýkoli nůž z uhlíkové oceli takto zkorodovat. Při normálním používání se to rozhodně stát nemůže.
VIDEO 2 - uvedení ubohé nahaté Izuly do (zhruba) původního stavu
Nůž chytil po dvou dnech lehkou rezavou lišku a utrpěl i trochu hlubší zčernání. Jak je vidět na videu, tak bylo pouze otázkou několika minut
než se mi z větší části podařilo obnovit původní lesk. Stačilo pak ještě o něco důkladnější doleštění a málokdo by poznal, že nůž prošel
korozním testem. Jak už jsem zmínil výše, podmínky byly svým způsobem extrémní a pokud není majitel nože vyslovený vandal, tak se ničeho podobného
nedočká ani od nože z leštěné uhlíkové oceli 1095.
Fotky nože po opětovném finálním doleštění
Závěr
Možná vám bude připadat, že jsem tuto recenzi pojal poněkud dogmaticky, s tím že předpokládám, jak všichni touží pouze po odstranění černění
ze všech nožů s uhlíkovkou. Je jasné, že to tak není. Dokonce myslím, že většina dává přednost černění. Ať už kvůli ochraně proti korozi, nebo
kvůli designu. Tak jednoznačně jsem ji pojal hlavně proto, že Vám trh vlastně ani nedá na výběr. Kromě několika nožů Citadel a
zavíráků Great Eastern najdete na trhu se sériovými noži jen několik málo kousků z nečerněné uhlíkové oceli.
Takže pokud se nepřičiníte tak jako já, podobný nůž asi mít nebudete. Což je z mnoha výše uvedených důvodů velká škoda.
Walking Dead Knives
